NEW YORK život PO PÁDU WTC
AG@JORDAN suita
Rohatec, 06/2008
°1
i když je lasturou
neotevírá se
ani přemíře jednotek pohlazení
laskavost není
příkladem morálky
netouží být těsná
obnažit vady netělesna
a ztrácet rovnováhu sil
květem do vázy
uvadá, nevidět ji dál
snad v dáli maří strach
a schopnost vrhnout hrách
podél zdí už je moře .. ach
ukrývá osud prasklin
může nás zabít .. vrah
a sklízet opak lásky
řvát žalem, hořkost jíst
nenávist ..
°2
nedaleko prostou dřevěnici
průsvitnou blůzkou jsi rozsvítila
abys tam byla...
než pryčna a skříň
zavoní heřmánkem svatební síň
nekříží se tu magnetické proudy
dvě židle a stůl
úsměvy loudí
lístky z korun stromů
od stráně koberec trávy jde domů
sejdou nám pohledy dolů do doliny
bílá věž zvonů
má hlásek líný
když tělům prohledáme stíny
zda jsme anebo nejsme každý jiný
zda v tichu mlčení
touhu nepřeruší
spleť nohou milování klíní ..
°3
cítil jsem vlahu slz
velkoměsta New York
osvěžující oázy zeleně ostrovy
pulzujících fontán
beznadějně obsazených míst
ohrad z roxorů a cementu
v obklíčení civilizace
kovových skulptur
divokých zvířat
a proudících lidí obousměrně
cítil jsem vlahu krve
syna a matky co ztratili otce
cítil jsem vlahu slz
suchých a mrtvých očí
radius obratu se nevytočí
boeingu jak telefónní číslo
a přece jim to vyšlo
a přece jim to vyšlo
dále již nepoletí
tisíce duší obětí a děti dětí
v záplavě slunce svítí
i lupen růže položený truchlí
k uctění života a smrti ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=131760
°4
I felt tepid tears of New York city
invigorating oases of green islands,
pulsate fountains
forlornly occupied benches
and railing from steel and cement
in embrace of civilization
metal skulptur wild animals
and stream human
beings in every course
I felt tepid hearts
son and motherhood who lost father
felt tepid tears dry
and dead beat eyesight
radius turn curve no-dial boeing
how telephone number
and yet them it go out
and yet them it go out
beyond not fly
thousands soul victims and childs of childs
in floyage sun shining
even leaf rose spanning lament
to honour life and deaths ..
°5
kdo jsi ?
můžeš se ptát kamene
stejně nic
jsi obdivuhodná
ty nebo já ?
ztotožnit tebe, sebe
s někým, kdo je v tobě
a přitom jiný ?
když stotožnit
tak ty dva jiné !
znají se od početí
i já se od nich učím
na kraji lesa smrčin
tiše tě obejmout..
zdá se
že nic není hrou
čas dohlíží
jak zanikají touhy
a cesty se klikatí
jako ty
bez pravidel
možnosti k nadechnutí
mrákoty k rozbíjení smyslů
pro spravedlnost
cit a lásku
pro rovnost
pokoj co ti chybí
jako kyslík
bez boje
nepohladíš ani tvář
neprolomíš tuhost buněk
v natažené ruce
v dlani
kde sídlí něha
zahánějící samotu
sklání se nad tebou
úzkost s přivřenýma očima
v představě
kam vedou touhy
do slastných slabostí
do podmanění těla
bez boje
zasévám vítr
jako on zvedám se nad tebou
k jinému pohledu
v obřadných deštích
jaký's duch zpropadený
mi dusí plícní sklípky
když se kořím tvým vlasům
čas od času
v pohybu hledám spočinutí
mezi tvé břehy rozepnutý
za vidinou štěstí
jak každý jsme jiný
v jednotě protikladů
naše já sténá na rozcestí
neoplývej milostí
ten dar je krutý
slabost nepřebolí
ani nepřeváží tíhu slov
a dej mu jíst
svýmu tělu
ať snáší svůj úděl až do konce
vždyť umíš
najít kompromis
připustit prsty na dvorce
rozohnit vášně
zacelit rány
vymazat pásku
z fran-force
medituji
tíží mne tělo bez hnutí
a šílím
přilehnutý
nemůžu se hnout
na tebe dosáhnout
nepřeklenu tu vzdálenost
několika kroků
mezi lidmi a věcí
nervní cuk
sakra kdo to tady řídí
jak můžu odpovídat
nikdo se tě neptá proč
sex.. konec !
°6
tisíc spálených mostů
tě vrací k moři
kde jsem já
vysílám k břehům vlnu za vlnou
abych s podivením poznal
že jsi definitivní
umíš vyslovit
pochopit
mé stýskání za vteřinkou
za rovinou vniku
vstupem do brány vodních pádů
do obejmutí náručí
jsi vůně z květu lípy
příchodem jarních smíšků
rozkvetlá
pod vysokým napětím
mladých jedlí
šum horských bystřin
zátočina ledové tříště
sněženka jarní
jmeno prvosenky
agd@jordan
