Šmejdy šmejdů
(1. May 2005, 16:11)
Do baru Buddha
skupinka cyborgů se radí ve foyer
o trase do baru Buddha
do sítí zmatených souřadnic
nepředvídaných napětí
v prostoru grátis bohů
elektro, magneto, zvíření prachu hvězd
ovládnou oblohu
ať byla čímkoli jiným
než představou jejich myslí
neřekli . od boha nejsou tady dva
ten který se ptá . a který tamtéž odpovídá
jenom jeden je v prostoru bezkonečném
v odpovědi . která je a žádná jiná není
proto je vším
Tamtamy
co zbylo tamtamům ze slávy
hledáme v sobě
subwufrů klání
rytmická opakování
hloubení stop
pro novou zkušenost
vdech rajských plynů
myšlenky za hlavou komety
světlici jako ty
do hloubek samoty
v praskotu produkce . v kolébce basů
vzplanutí poluce sesype suť
a tichu odevzdá hlas
zas a zas
Do žil
něco mě přimělo
že jsem se vrátil
jo - začalo hřmět
a sebe jsem ztratil
dala's mi napít
a nevím ani
snad z hlubin dlaní
zářivou smrtí
jsem prožil
prý není o čem psát
pomalu vtékám ti do žil
spát
Uvízla mlha
uvízla mlha v borovici
roj kapek hledal podkroví
potkal tě na koruně spící
můj plachý vítr ledový
lež bývá milosrdná k bytí
přečnívá nohy postele
čmeláčí rakev v polním kvítí
stačí prý vyřknout prosté ne
jednou až budu anonymem
až unesu tvé smutné rty
z polibků napojím je vínem
a do svých borů odletím
tam touhu zchladím žhavým klínem
objetím sopku roznětím
Teskná noc
usnula teskná noc
tmou číhá za okny
prstoklad durových melodií
maluji ranní stres
třesoucích kapek směs
písek a déšť
větrným mávnutím
na křídlech okenic
obrázky ulítly
malíři do ulic
v nich touhy nočních snů
chvějí se jak tvůj smích
v polibcích letních dnů
ve hnízdech labutích
Rybí žábry
nezhroutila's mu svět
netrhla's křehké rybí žábry
jen iluze snů
do beztíže padly
žahavá bolest
očí stud
smuteční žaket lastovičí
vrať sliby ze rtů
vrať je
neboť klíčí !
zlost jednou dozní
ať smí jít
jinému poli hrozny
zasadit
Vlčí Akela
jsi vlčí akela
třpytivý oblouk šíje
celý den jsi mně sváděla
svůdnoštíhlá zmije
v mém pestrohracím letohrádku
ve smutku černých šátků
jsi moruší kokon
zvednuté lokty
hbité prstíky do vichru dechů
dírkami flauty se vymodlíš z plechu
jsi v hlavě hrot fleuretu
sytíš chlad zimomřivých rtů
prý mne máš přečtenýho
já ještě nezačal psát
Planeta s rotací
planeta myšlenek a lidí
rotuje staletími
ke slunci zpět anebo k přídí
hrouží se hladovými rty
do prsníků matek
to tvůj bláznivý výskot
tvůj šťastlivý smích
v tak blízké době . na rukou tvých
kapek tříšť . voda pádů slov
pra věkým světlům
podobna tvým dešťům
důlkům pro kladení vět
zrozených klokotem
na obou koncích duh
Sýrové oko
v nádražní restauraci
padl mi do oka
pláč málo mocného
nakopl větší rum
a jako stožár
kouřil sýrovým okem
hubený model trans popela
přál si válku
průduchem plic
skákal mu písek
nějaký chrapot a svět
E-linka
v to mlžné ráno v jarní vlnce
zbloudily lahve piv
den srká horkou pěnu slunce
z pařícího hrnku kávy
pro tuberance vychází
k dělnicím ztracených tváří
telefon tiká proti uchu
třešeň tvých rtů ve stoupajícím hluku
sešpulí e-linku sedmikrásek
bdící sen překrývá ženský hlásek
žlutou tvář reklamních emocí
džús střídá kolu
neonem řvoucím do noci
Model královny
mezi bodnutími porodu
křik do záře světlomětů
blesk ve skryté myšlence
že v poště nezbylo nic
ani tělo svíčky
snad krupobití v majáku
plameny prostřed kostelní lodě
šelest měsíčního svitu
štěbetání ranních vln
korále rubínů ve tvých očích
model královny noci
a já . zhrzen vůlí Vesny
Oči strachu
mohu vidět netvora skrze otvor vpravo
jeho šupinatý prst na okraji okna
tlapy příliš veliké do rámu pro uchopení
pak netvorovy pohyby roztřesou podlahu
a mohu vidět jeho chlupaté hrdlo
skrz oko nalevo na černém a bílém
neslyším ani
tu nekonečnou samomluvu ze sousedství
nikdy nezavřou mluvnice
vzpomínám si a vracím zpět do kuchyně
vyhlazení černí mravenci se sunou rychle
svá těla vtisknou na knoflík a hru skončí
V pahorcích mikiny
v pahorcích mikiny
tajím devět veršů
sto pohledů
na rudou krev nehtů
obepnu zápěstí
lesknoucí obručí
poslechnu si kouzlo
dvou znějících hlasů
z dlouhých spirál
kudrlinek vlasů
v pasu se ti zblázním
již docela prázdný
Do tebe odjedu
z bral podmračných
spirálou odletu
na kříži přistál
u algorytmu sakristií
za závojem jsi viděla
ruce měl přibité do těla
ještě žijí
v skleněné smrti show
od lidí odjedou
do přátel k jehňatům
dovršit obětu
beztížných obletů
na lodích modlení
kde vlci je odmění
Klíček
o kolik těžší mnohdy bývá
vstupovat do těch otevřených
než dobíjet se
do zavřených vrat
o kolik těžší mnohdy bývá
duši znalou
než duši ztracenou nalézat
a mnohdy klíček jiným hodíš
byť k sobě proto oknem chodíš
když jsi mlád
hlavou ti pokleknu do klína
usnu a probudím se do Říma
kde magma žhne a srší kámen
smuteční kry třeskem láme
Nečekej v objetí
pohlédni
za řekou u lesa třpytí se list
ve dvou tam můžeme
v setmění snít
tvé tělo do mého
do noci obtiskne se
nečekej v posledním objetí
polibme se
vždyť pod srázem u skály
postáváš jediná smrt
mohu tvé písně hrát
ležet a ze rtů ti číst
v úplňku měsíce
pod mechem budu si jist
Rozléhám se
rozléhám se
ozvěnou výstřelu do místa skonu
nevzrušivou vlnou
staletí před námi
v neexistenci záblesků metalýz
a semaforů
pokouším se zalíbit
nabroušené virtuální dušičce
dosáhnout svůj cíl
vejít do koně z tróje
oděn v kůži zalykat se slastí
z poznání tvého světa zevnitř
jež jako přítěž
bolestí je a nic více
Elegán Corvus
pozimní krajinou
sníh jako vítr v peří
zas za jinou
elegán corvus běží
černý trapper v lednu
křídla do tmy hrouží
na podhvězdnu
tvá prsa
hladem trýznit touží
proud konejšivých slov
v souhvězdí algorabo
drzý corvus
kosým úhlem hledí
kourvy dolů jsou lidojedi
Dána
bod v krajině srdeční
ve zmatení mysle
prostoupí mnou celým
podélně i svisle
světlo zrak oslepí
chvění muže v tříslech
reklamní polepy
změní sloupce v číslech
tvůj pohled
tvůj hlas jsem vyslech
a přestal myslet
na osud na lásku
vteřinkou v nirvánách
byla jsi mi dána
Na kousek kůže
malému kousku papíru
jsem svěřil vilný vzkaz
tvé duo živých beránků
navštívím v noci zas
odfouknu plamen od svíčky
i jinde bude tma
nebudu hledat paklíčky
když touze nedáš mat
stou noc si se mnou pohráváš
stou noc poklidně spíš
a že je vášeň nespavá
nikdy nepochopíš ?
na kousek kůže bolavý
ti šeptám smutný vzkaz
už mě to vůbec nebaví
s jinou si zlomím vaz !
prolog :
neopouštěj . koho miluješ
pro jiného . co se ti líbí
ten co se ti líbí . tě opustí
pro jiného . koho miluje
Do pláče směj se
již jednou
svůj život jsem ti dala
pred bohem
v bílém s tebou stála
ty jsi však sklouzl
s jinou vina malá
uzel slz soužení
jenom mně zůstává
proudu lká tišina
a říčce strmý břeh
marně se vypíná
marnotratný zběh
do pláče směj se
jak kostelní věž
(1. May 2005, 16:11)
Do baru Buddha
skupinka cyborgů se radí ve foyer
o trase do baru Buddha
do sítí zmatených souřadnic
nepředvídaných napětí
v prostoru grátis bohů
elektro, magneto, zvíření prachu hvězd
ovládnou oblohu
ať byla čímkoli jiným
než představou jejich myslí
neřekli . od boha nejsou tady dva
ten který se ptá . a který tamtéž odpovídá
jenom jeden je v prostoru bezkonečném
v odpovědi . která je a žádná jiná není
proto je vším
Tamtamy
co zbylo tamtamům ze slávy
hledáme v sobě
subwufrů klání
rytmická opakování
hloubení stop
pro novou zkušenost
vdech rajských plynů
myšlenky za hlavou komety
světlici jako ty
do hloubek samoty
v praskotu produkce . v kolébce basů
vzplanutí poluce sesype suť
a tichu odevzdá hlas
zas a zas
Do žil
něco mě přimělo
že jsem se vrátil
jo - začalo hřmět
a sebe jsem ztratil
dala's mi napít
a nevím ani
snad z hlubin dlaní
zářivou smrtí
jsem prožil
prý není o čem psát
pomalu vtékám ti do žil
spát
Uvízla mlha
uvízla mlha v borovici
roj kapek hledal podkroví
potkal tě na koruně spící
můj plachý vítr ledový
lež bývá milosrdná k bytí
přečnívá nohy postele
čmeláčí rakev v polním kvítí
stačí prý vyřknout prosté ne
jednou až budu anonymem
až unesu tvé smutné rty
z polibků napojím je vínem
a do svých borů odletím
tam touhu zchladím žhavým klínem
objetím sopku roznětím
Teskná noc
usnula teskná noc
tmou číhá za okny
prstoklad durových melodií
maluji ranní stres
třesoucích kapek směs
písek a déšť
větrným mávnutím
na křídlech okenic
obrázky ulítly
malíři do ulic
v nich touhy nočních snů
chvějí se jak tvůj smích
v polibcích letních dnů
ve hnízdech labutích
Rybí žábry
nezhroutila's mu svět
netrhla's křehké rybí žábry
jen iluze snů
do beztíže padly
žahavá bolest
očí stud
smuteční žaket lastovičí
vrať sliby ze rtů
vrať je
neboť klíčí !
zlost jednou dozní
ať smí jít
jinému poli hrozny
zasadit
Vlčí Akela
jsi vlčí akela
třpytivý oblouk šíje
celý den jsi mně sváděla
svůdnoštíhlá zmije
v mém pestrohracím letohrádku
ve smutku černých šátků
jsi moruší kokon
zvednuté lokty
hbité prstíky do vichru dechů
dírkami flauty se vymodlíš z plechu
jsi v hlavě hrot fleuretu
sytíš chlad zimomřivých rtů
prý mne máš přečtenýho
já ještě nezačal psát
Planeta s rotací
planeta myšlenek a lidí
rotuje staletími
ke slunci zpět anebo k přídí
hrouží se hladovými rty
do prsníků matek
to tvůj bláznivý výskot
tvůj šťastlivý smích
v tak blízké době . na rukou tvých
kapek tříšť . voda pádů slov
pra věkým světlům
podobna tvým dešťům
důlkům pro kladení vět
zrozených klokotem
na obou koncích duh
Sýrové oko
v nádražní restauraci
padl mi do oka
pláč málo mocného
nakopl větší rum
a jako stožár
kouřil sýrovým okem
hubený model trans popela
přál si válku
průduchem plic
skákal mu písek
nějaký chrapot a svět
E-linka
v to mlžné ráno v jarní vlnce
zbloudily lahve piv
den srká horkou pěnu slunce
z pařícího hrnku kávy
pro tuberance vychází
k dělnicím ztracených tváří
telefon tiká proti uchu
třešeň tvých rtů ve stoupajícím hluku
sešpulí e-linku sedmikrásek
bdící sen překrývá ženský hlásek
žlutou tvář reklamních emocí
džús střídá kolu
neonem řvoucím do noci
Model královny
mezi bodnutími porodu
křik do záře světlomětů
blesk ve skryté myšlence
že v poště nezbylo nic
ani tělo svíčky
snad krupobití v majáku
plameny prostřed kostelní lodě
šelest měsíčního svitu
štěbetání ranních vln
korále rubínů ve tvých očích
model královny noci
a já . zhrzen vůlí Vesny
Oči strachu
mohu vidět netvora skrze otvor vpravo
jeho šupinatý prst na okraji okna
tlapy příliš veliké do rámu pro uchopení
pak netvorovy pohyby roztřesou podlahu
a mohu vidět jeho chlupaté hrdlo
skrz oko nalevo na černém a bílém
neslyším ani
tu nekonečnou samomluvu ze sousedství
nikdy nezavřou mluvnice
vzpomínám si a vracím zpět do kuchyně
vyhlazení černí mravenci se sunou rychle
svá těla vtisknou na knoflík a hru skončí
V pahorcích mikiny
v pahorcích mikiny
tajím devět veršů
sto pohledů
na rudou krev nehtů
obepnu zápěstí
lesknoucí obručí
poslechnu si kouzlo
dvou znějících hlasů
z dlouhých spirál
kudrlinek vlasů
v pasu se ti zblázním
již docela prázdný
Do tebe odjedu
z bral podmračných
spirálou odletu
na kříži přistál
u algorytmu sakristií
za závojem jsi viděla
ruce měl přibité do těla
ještě žijí
v skleněné smrti show
od lidí odjedou
do přátel k jehňatům
dovršit obětu
beztížných obletů
na lodích modlení
kde vlci je odmění
Klíček
o kolik těžší mnohdy bývá
vstupovat do těch otevřených
než dobíjet se
do zavřených vrat
o kolik těžší mnohdy bývá
duši znalou
než duši ztracenou nalézat
a mnohdy klíček jiným hodíš
byť k sobě proto oknem chodíš
když jsi mlád
hlavou ti pokleknu do klína
usnu a probudím se do Říma
kde magma žhne a srší kámen
smuteční kry třeskem láme
Nečekej v objetí
pohlédni
za řekou u lesa třpytí se list
ve dvou tam můžeme
v setmění snít
tvé tělo do mého
do noci obtiskne se
nečekej v posledním objetí
polibme se
vždyť pod srázem u skály
postáváš jediná smrt
mohu tvé písně hrát
ležet a ze rtů ti číst
v úplňku měsíce
pod mechem budu si jist
Rozléhám se
rozléhám se
ozvěnou výstřelu do místa skonu
nevzrušivou vlnou
staletí před námi
v neexistenci záblesků metalýz
a semaforů
pokouším se zalíbit
nabroušené virtuální dušičce
dosáhnout svůj cíl
vejít do koně z tróje
oděn v kůži zalykat se slastí
z poznání tvého světa zevnitř
jež jako přítěž
bolestí je a nic více
Elegán Corvus
pozimní krajinou
sníh jako vítr v peří
zas za jinou
elegán corvus běží
černý trapper v lednu
křídla do tmy hrouží
na podhvězdnu
tvá prsa
hladem trýznit touží
proud konejšivých slov
v souhvězdí algorabo
drzý corvus
kosým úhlem hledí
kourvy dolů jsou lidojedi
Dána
bod v krajině srdeční
ve zmatení mysle
prostoupí mnou celým
podélně i svisle
světlo zrak oslepí
chvění muže v tříslech
reklamní polepy
změní sloupce v číslech
tvůj pohled
tvůj hlas jsem vyslech
a přestal myslet
na osud na lásku
vteřinkou v nirvánách
byla jsi mi dána
Na kousek kůže
malému kousku papíru
jsem svěřil vilný vzkaz
tvé duo živých beránků
navštívím v noci zas
odfouknu plamen od svíčky
i jinde bude tma
nebudu hledat paklíčky
když touze nedáš mat
stou noc si se mnou pohráváš
stou noc poklidně spíš
a že je vášeň nespavá
nikdy nepochopíš ?
na kousek kůže bolavý
ti šeptám smutný vzkaz
už mě to vůbec nebaví
s jinou si zlomím vaz !
prolog :
neopouštěj . koho miluješ
pro jiného . co se ti líbí
ten co se ti líbí . tě opustí
pro jiného . koho miluje
Do pláče směj se
již jednou
svůj život jsem ti dala
pred bohem
v bílém s tebou stála
ty jsi však sklouzl
s jinou vina malá
uzel slz soužení
jenom mně zůstává
proudu lká tišina
a říčce strmý břeh
marně se vypíná
marnotratný zběh
do pláče směj se
jak kostelní věž
Žádné komentáře:
Okomentovat