Otevíráš se v moll
(29. July 2005, 19:20)
máš ji rád ? cítiš ten rozdíl, že to není jenom přátelství, ale štěstí být s ní bez ohledu kdo z vás je dominantní ? proč právě ona tě dokáže otevřít, projít do nitra tvé osobnosti a zaujmout.. život není věštba, ale osud má v sobě mýtická pravidla. všechno lze racionálně vysvětlit, kromě toho, ... co nelze. hledáme lidskou sounáležitost, která nás posílí pro těžké chvíle života ve dvou, ve třech, ve čtyřech - v plné rodině, ale hledáme linky svého osudu, který je někde opravdu zapsán a naplňuje nás...
zaslechl jsem
úžasný elektronický
praskot tvých vlasů
obnažil prostor času
a přistoupil
k zahradě Vesny
otevřela se v moll
pavoučí vlákno
plodný stvol pšenice
svítáním rozkvete
nádherou očí hříběte
doznáním
že naše já nám poroučí
odpouštět
smyslům prozradit
bolestné prohry do očí
pokorně
v úctě být a žít ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=122128
Jsou zahradníci
(28. July 2005, 21:53)
zatím dýchám jako rybka.. kyslík a živiny přijímám z maminky, jako svaté přijímání.. ale příjde můj čas a opustím tento nádherný přístav života.. naučím se pláči, abych se mohl nadechnout, abych mohl mluvit a jíst.. abych mohl přijímat lásku.. bez které to není život..
jsou zahradníci
ani neví
že vysázeli lásky květ
nemají zdání
nepotřebují nový svět
jenž prudce vyraší
a zpět jej loži nelze dát
plod v tobě zralý
bude slastně spát
však půda
která žít mu dává
chce polít vláhou
zavlažit
a polibků se nedostává
bez lásky k tobě
nelze být
naslouchá hlasům hlávka plavá
můžeš ji
slovem pohladit
http://www.totem.cz/enda.php?a=116339
Zlatý šíp
(27. July 2005, 22:58)
Pochopil jsem tě. Je to možné vůbec pochopit ? Ano, je. Jenom si musím provést rektifikaci vidění - nejsem jenom JÁ !
Jsi i ty a máš své touhy. Toužíš být krásná. Pro mne tak bezvýznamná věc - prostě příroda buď dá, anebo odebéře. Pak nemáš a schmitecz ! Jenomže pro tebe věc velice významná ! Čest pohlaví - takřečeno - svět se na špičce krásy pootočí, když si zamaneš ! Ty obřady kolem řas. Pro mne řasy, anebo sinice - prostě bionepřítel. Pro tebe řasenka a kvalita a přilnavost a nedráždí a oči jsou JINÉ, když máš řasy takové a takové. Já si klidně nechám své řasy odpálit autogénem, ať ty tvoje vyniknou, ale to je o něčem jiném. Řasy - je pojem a šahají hluboce do tvé hrdosti. A proč ne ? A to je vono - pochopil jsem tě ! Nakoupím řasenky a řasy a vlasy na lepší časy ! Ano, jsi jiná a bůh to chtěl. Když on, tak i já. Bože, jak tě milenko moje - miluji !
zlatý šíp
celý šik
podpírá ti mihalnici
protože
neví nik
že jsi moje kráska spící
já slepec
dobře vím
proč miluješ mě velmi
udělám
kompromis
a daruji ti můj prach střelní
prodám ti jej za pětník
k tomu luk
a pevnou mušku
rozměníš-li dvacetník
ušetříš
na bílou stužku..
Blanket
(26. July 2005, 19:14)
a budu ti psát, otevírat molekuly,
aby v dálce neusnuly, mám chemii rád...
blanket
vyzvání na banket
zapsat všechno namalovat
navonět a danke
rein se čistá z Atén vracíš
lákáš jako příboj skvoucí
a já pastýř s bílou ovcí
nabízím jen světlo z očí
vem pero a piš
připravena výš
v květinové penetraci
bílé ovce ostych ztrácí
azur v kosmu křížem krážem
z plástů staví v písku pláže
plazy z vlaků jako šneci
s tebou maki vedou řeči
Med včelích klátů
(25. July 2005, 21:15)
povím ti povím, pohádku z novin
paměť se mi motá, do života ..
vyprávěl jsem ti
o vůni medu z včelích klátů
v zahradě pod oknem
postele s bílýmí peřinami
tlustými jak břicho tvarohu
kde visí obrázek ježíše
já cítil své klukovství
-
seno vonělo
bluzka hrotila se ti na prsou
toužil jsem tělem bez pomyšlení
co může být a není
potok šuměl
pod ocelovou kolejnicí
zábradlí vyšší
nežli já
-
najednou
slyším tóny tvého hlasu
varhany na mši svaté
v kostele ve sboru
hledíš na mne
pohledem jehly gramofónu
upsala's moji duši
copak to nevidíš
žádná jiná
se už nepíše
do zaplněné stopy ?
http://www.totem.cz/enda.php?a=129862
Juca
(24. July 2005, 9:43)
bouřlivé rovnováhy, ta lehkost prostoupena celým tělem, charisma v tobě a lehký výsměch intelektu, vem si mne pohledem a vejdi do mé lebky na věčnost. vzala sis mne celého, již nezbyl ani kousek těla z tamté doby, již není do ní návratů ať vodopádem padá do ní moře slz, není dost pláče ani reality, jenom tvrz..a já..i ty.
jazyky ohně tančí přítmím ve zdi
prasklými pláty kachel
prostoupí dům
vůní je mléčná polívka s cukrem
a tvůj poodhalený úsměv
nezapomenu Jucy
tvé jméno tvé jméno
sečítá údery mých hodin
vidím tě štíhlou v kostkovaném saku
již odcházíš můj čas
a dětství šmahem skončí
svítí jen prasklinka očí
a mávající ruka ve vlaku
s kterou se loučím
Vyznání Múze
(23. July 2005, 19:16)
ode dneška již neplánuji. žádná předsevzetí, kompozice, celky a sbírky. nemůžu být multimediální, jakoby v hudbě bylo nejvíce univerzálnosti, anebo v našem vnímání. prostě ta hudba musí vplavat do formy, ale zatím o tom nevím nic. jasně ! mám přece své Múzy, snad ty něco napadne ! a tak jedné z nich kapku zalichotíme, snad se do mne vloudí nějaký schopný nápad, jak tu němotu překlenout.
1
snad jednou povím
zahradníkovi
jak myšlenky letí
nabídnu luční květy
za posly svého srdce
a obejmu tvé ruce
2
pak …miluji tě !... povím
snad umím to říct slovy
když neumím
tvé srdce ať mi sdělí
o nouzi pravdu . kdo ví
proč bydlíš v básnikovi
3
vyzváníš vyznáním léta
z touhy
napjatá kůže se tmaví
tíhou světa
ve slaném moři
4
připomenut jsem k úctě
květům v klopě
klíčícím v radosti
z otevírání tobě
a odpouštění sobě
5
myslím
že jsi mi velmi příjemná
představuji si tě
jako dítě
spící svou spravedlivou tvář
ve snách duše
na rtech potají
malinovou vůní šeptajíc
jména princů
Vrátím se k tobě
(22. July 2005, 6:52)
kráčím-li lesem sám, slyším svůj hlas, jako jeden z mnoha, daných přírodou. V profilu uřízlého kmene vidím léta, jak plynou vrstevnice dřevní hmoty - můžu si číst z rány děj dychtivého růstu. Proč ty jsi neproniknutelná ! Odkrývám poznatelné pod nánosem bezvýznamných slov, která mi dělají společníka, aniž bys o tom věděla. Neprojevím žádné pohnutí citů, protože se bojím bolesti, kterou by ti mohly způsobit. Vím, že jsi hlubší bytost a mně nezbývá, než neustále se vracet k tobě a zkoumat, co znamenáš.
k tobě se vrátím
najít to nejdražší
darované v objetí
tam není jeden u kormidla
ptáci tam mají obě křídla
než vyletí
s tebou se
lesklým jednokřídlem pyšním
staccatem černých klapek z višní
v objetí
dostávám jenom to
co dávám
tak pane vrchní platím
a napište mi blok
přestupků z nočních tratí
i jaký to byl rok
písmenky si jej zlatím
za každý bílý vlas
který ti nenavrátím
jen pozastavím čas ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=120311
Intimnosti
(21. July 2005, 21:45)
prostý je hrnčíř, zedník, oráč
a mají šance být šťastni jako tráva na louce.
já jsem zdá se příliš složitý a ani nevím,
k čemu to je dobré,
když je tak jednoduché tě objímat...
1
jen jeden
zpěv na větvi
poslední úsměv
u mého okna
ty jako květ
a jenom já
tvé líbání setmím
2
snad byla
na počátku prozřetelnost
a jiné světy měly stejné šance
jejich evoluce
snad měly vyšší úroveň
jiné galaxie a planety
kde život byl
je a bude
můj vývoj řídí
základna genů
souhrn náhod
a využití příležitostí
živé přírody
3
mrtvý jsem neporazitelný
odstraněn
z reality ječících rodičů
a ječícich dětí
zmrzačen v tichém chodu času
hřeby po křižování figuríny
pocítím tátovu lásku
skrze mučení věkem ?
batole v celtovině a násilí
mešné víno a hořkost čokolády
pražená kukuřice
strom hrůzy
transfokátor k bídě !
4
jsem vrtošivý vítr
vzdálená hudba
repete potlesku
tvář rozervaná od skal
a uzdravená orchideí
vyhýbám se
nespočetným větvím
v údolí větrů
znějícím chvalozpěvy hmyzu
5
své rány pokryvám mechem
s vůní mincovního rosolu
na mém rameni
shromážděn v minulé noci
pod prachem pohlednice
kloužu jak albatros
a opouštím
dům starého kamaráda
do mrholení hřbitova
stejného jména
pod těžkým mrakem
jsem odrazem v louži
z neonu blesk
smýkám se ovzduším
jako voda v ohřívači
rosím světlo
lněným vláknem
6
uháčkuji ti další den
usadím na barovou židli
z umyvadla nemytého nádobí
signál v noci řve : sestup z koně
pohlédni na doživotní pláč
na stopy do kamene
a dům z rozhovorů
sedí u tebe hrnčíř
vytočí jedinou mokrou mísu
a jedny vlasy
7
prsty mračem
pokrývám hospody
vůní netopýra
uhranu hlavice nad ohništěm
pak mluvím se zdí
přerušovaný pouze dlouhým
otvíráním dvěří
8
myší cestou
nadzvedávám listy
a zvrásněné ovoce
sekám hlava nehlava
zatímco jsme leželi
zasáhl mě prst
natažený od světla měsíce
od cívky ohně
do linie hlavy
v něžném polibku
po žhavém vláknu
si vešla do mne
Psaní z L.A.
(7. May 2005, 10:13)
teď nevím, zda města prostupují námi, anebo my procházíme městy. abychom se nalezli navzájem i sebe. když tě potkám, jsem si zcela jist, že jsme čtyři : dvě různá těla a dvě bytosti v nich, ale možná v nás vězí ještě ty dívky ze Sakaty, z Brisbane, z Prahy i z Tryonu. a když sedíme oko v oku, jak divně zní : nalijme si čistého vína. sakra, kdo to tady řídí ! to by mne opravdu zajímalo.
kdo jsi ?
můžeš se ptát kamene
stejně nic
jsi obdivuhodná
ty nebo já ?
stotožnit tebe, sebe
s někým, kdo je v tobě
a přitom jiný ?
když stotožnit
tak ty dva jiné !
znají se od početí
i já se od nich učím
na kraji lesa smrčin
tiše tě obejmout..
zdá se
že nic není hrou
čas dohlíží
jak zanikají touhy
a cesty se klikatí
jako ty
bez pravidel
možnosti k nadechnutí
mrákoty k rozbíjení smyslů
pro spravedlnost
cit a lásku
pro rovnost
pokoj co ti chybí
jako kyslík
I.
bez boje
nepohladíš ani tvář
neprolomíš tuhost buněk
v natažené ruce
v dlani
kde sídlí něha
zahánějící samotu
sklání se nad tebou
úzkost s přivřenýma očima
v představě
kam vedou touhy
do slastných slabostí
do podmanění těla
bez boje
II. - III.
zasévám vítr
jako on zvedám se nad tebou
k jinému pohledu
v obřadných deštích
jaký's duch zpropadený
mi láme plícní sklípky
když se kořím tvým vlasům
čas od času
v pohybu hledám spočinutí
mezi tvé břehy rozepnutý
za vidinou štěstí
jak každý jsme jiný
v jednotě protikladů
naše já sténá na rozcestí
IV. - V.
neoplývej milostí
ten dar je krutý
slabost nepřebolí
ani nepřeváží tíhu slov
a dej mu jíst
svýmu tělu
ať snáší svůj úděl až do konce
vždyť umíš
najít kompromis
připustit prsty na dvorce
rozohnit vášně
zacelit rány
vymazat pásku
z fran-force
VI.
medituji
tíží mne tělo bez hnutí
a šílím
přilehnutý
nemůžu se hnout
na tebe dosáhnout
nepřeklenu tu vzdálenost
několika kroků
mezi lidmi a věcí
nervní cuk
sakra kdo to tady řídí
jak můžu odpovídat
nikdo se tě neptá proč
sex.. konec !
http://www.totem.cz/enda.php?a=115296
Šmejdy šmejdů
(1. May 2005, 16:11)
jednou to příjde na každého..napsat co si myslí o životě..o lásce ke klišé, jako k zahradním trpajzlíkům..o dráždění těch zaslepených formou A zaslepenými formou B. To je důkaz, že můj život je ten můj a žádný jiný, můj osud, mé nesnáze v hledání obsahů a mé trápení podobnými nesmysly jenom proto, abych přišel na kloub věci, abych pochopil, ale ještě se tak nestalo a musím to namalovat...Jordan
Do baru Buddha
skupinka cyborgů se radí ve foyer
o trase do baru Buddha
do sítí zmatených souřadnic
nepředvídaných napětí
v prostoru grátis bohů
elektro, magneto, zvíření prachu hvězd
ovládnou oblohu
ať byla čímkoli jiným
než představou jejich myslí
neřekli . od boha nejsou tady dva
ten který se ptá . a který tamtéž odpovídá
jenom jeden je v prostoru bezkonečném
v odpovědi . která je a žádná jiná není
proto je vším
Tamtamy
co zbylo tamtamům ze slávy
hledáme v sobě
subwufrů klání
rytmická opakování
hloubení stop
pro novou zkušenost
vdech rajských plynů
myšlenky za hlavou komety
světlici jako ty
do hloubek samoty
v praskotu produkce . v kolébce basů
vzplanutí poluce sesype suť
a tichu odevzdá hlas
zas a zas
Do žil
něco mě přimělo
že jsem se vrátil
jo - začalo hřmět
a sebe jsem ztratil
dala's mi napít
a nevím ani
snad z hlubin dlaní
zářivou smrtí
jsem prožil
prý není o čem psát
pomalu vtékám ti do žil
spát
Uvízla mlha
uvízla mlha v borovici
roj kapek hledal podkroví
potkal tě na koruně spící
můj plachý vítr ledový
lež bývá milosrdná k bytí
přečnívá nohy postele
čmeláčí rakev v polním kvítí
stačí prý vyřknout prosté ne
jednou až budu anonymem
až unesu tvé smutné rty
z polibků napojím je vínem
a do svých borů odletím
tam touhu zchladím žhavým klínem
objetím sopku roznětím
Teskná noc
usnula teskná noc
tmou číhá za okny
prstoklad durových melodií
maluji ranní stres
třesoucích kapek směs
písek a déšť
větrným mávnutím
na křídlech okenic
obrázky ulítly
malíři do ulic
v nich touhy nočních snů
chvějí se jak tvůj smích
v polibcích letních dnů
ve hnízdech labutích
Rybí žábry
nezhroutila's mu svět
netrhla's křehké rybí žábry
jen iluze snů
do beztíže padly
žahavá bolest
očí stud
smuteční žaket lastovičí
vrať sliby ze rtů
vrať je
neboť klíčí !
zlost jednou dozní
ať smí jít
jinému poli hrozny
zasadit
Jsi vlčí akela
třpytivý oblouk šíje
celý den jsi mně sváděla
svůdnoštíhlá zmije
v mém pestrohracím letohrádku
ve smutku černých šátků
jsi moruší kokon
zvednuté lokty
hbité prstíky do vichru dechů
dírkami flauty se vymodlíš z plechu
jsi v hlavě hrot fleuretu
sytíš chlad zimomřivých rtů
prý mne máš přečtenýho
já ještě nezačal psát
Planeta s rotací
planeta myšlenek a lidí
rotuje staletími
ke slunci zpět anebo k přídí
hrouží se hladovými rty
do prsníků matek
to tvůj bláznivý výskot
tvůj šťastlivý smích
v tak blízké době . na rukou tvých
kapek tříšť . voda pádů slov
pra věkým světlům
podobna tvým dešťům
důlkům pro kladení vět
zrozených klokotem
na obou koncích duh
Sýrové oko
v nádražní restauraci
padl mi do oka
pláč málo mocného
nakopl větší rum
a jako stožár
kouřil sýrovým okem
hubený model
trans popela
přál si válku
průduchem plic
skákal mu písek
nějaký chrapot a svět
E-linka
v to mlžné ráno v jarní vlnce
zbloudily lahve piv
den srká horkou pěnu slunce
z pařícího hrnku kávy
pro tuberance vychází
k dělnicím ztracených tváří
telefon tiká proti uchu
třešeň tvých rtů ve stoupajícím hluku
sešpulí e-linku sedmikrásek
bdící sen překrývá ženský hlásek
žlutou tvář reklamních emocí
džús střídá kolu
neonem řvoucím do noci
Model královny
mezi bodnutími porodu
křik do záře světlomětů
blesk ve skryté myšlence
že v poště nezbylo nic
ani tělo svíčky
snad krupobití v majáku
plameny prostřed kostelní lodě
šelest měsíčního svitu
štěbetání ranních vln
korále rubínů ve tvých očích
model královny noci
a já . zhrzen vůlí Vesny
Oči strachu
mohu vidět netvora skrze otvor vpravo
jeho šupinatý prst na okraji okna
tlapy příliš veliké do rámu pro uchopení
pak netvorovy pohyby roztřesou podlahu
a mohu vidět jeho chlupaté hrdlo
skrz oko nalevo na černém a bílém
neslyším ani
tu nekonečnou samomluvu ze sousedství
nikdy nezavřou mluvnice
vzpomínám si a vracím zpět do kuchyně
vyhlazení černí mravenci se sunou rychle
svá těla vtisknou na knoflík a hru skončí
V pahorcích mikiny
tajím devět veršů
sto pohledů
na rudou krev nehtů
obepnu zápěstí
lesknoucí obručí
poslechnu si kouzlo
dvou znějících hlasů
z dlouhých spirál
kudrlinek vlasů
v pasu se ti zblázním
již docela prázdný
Do tebe odjedu
z bral podmračných
spirálou odletu
na kříži přistál
u algorytmu sakristií
za závojem jsi viděla
ruce měl přibité do těla
ještě žijí
v skleněné smrti show
od lidí odjedou
do přátel k jehňatům
dovršit obětu
beztížných obletů
na lodích modlení
kde vlci je odmění
Klíček
o kolik těžší mnohdy bývá
vstupovat do těch otevřených
než dobíjet se
do zavřených vrat
o kolik těžší mnohdy bývá
duši znalou
než duši ztracenou nalézat
a mnohdy klíček jiným hodíš
byť k sobě proto oknem chodíš
když jsi mlád
hlavou ti pokleknu do klína
usnu a probudím se do Říma
kde magma žhne a srší kámen
smuteční kry třeskem láme
Nečekej v objetí
pohlédni
za řekou u lesa třpytí se list
ve dvou tam můžeme
v setmění snít
tvé tělo do mého
do noci obtiskne se
nečekej v posledním objetí
polibme se
vždyť pod srázem u skály
postáváš jediná smrt
mohu tvé písně hrát
ležet a ze rtů ti číst
v úplňku měsíce
pod mechem budu si jist
Rozléhám se
rozléhám se
ozvěnou výstřelu do místa skonu
nevzrušivou vlnou
staletí před námi
v neexistenci záblesků metalýz
a semaforů
pokouším se zalíbit
nabroušené virtuální dušičce
dosáhnout svůj cíl
vejít do koně z tróje
oděn v kůži zalykat se slastí
z poznání tvého světa zevnitř
jež jako přítěž
bolestí je a nic více
Elegán Corvus
pozimní krajinou
sníh jako vítr v peří
zas za jinou
elegán corvus běží
černý trapper v lednu
křídla do tmy hrouží
na podhvězdnu
tvá prsa
hladem trýznit touží
proud konejšivých slov
v souhvězdí algorabo
drzý corvus
kosým úhlem hledí
kourvy dolů jsou lidojedi
Dána
bod v krajině srdeční
ve zmatení mysle
prostoupí mnou celým
podélně i svisle
světlo zrak oslepí
chvění muže v tříslech
reklamní polepy
změní sloupce v číslech
tvůj pohled
tvůj hlas jsem vyslech
a přestal myslet
na osud na lásku
vteřinkou v nirvánách
byla jsi mi dána
Na kousek kůže
malému kousku papíru
jsem svěřil vilný vzkaz
tvé duo živých beránků
navštívím v noci zas
odfouknu plamen od svíčky
i jinde bude tma
nebudu hledat paklíčky
když touze nedáš mat
stou noc si se mnou pohráváš
stou noc poklidně spíš
a že je vášeň nespavá
nikdy nepochopíš ?
na kousek kůže bolavý
ti šeptám smutný vzkaz
už mě to vůbec nebaví
s jinou si zlomím vaz !
prolog :
neopouštěj . koho miluješ
pro jiného . co se ti líbí
ten co se ti líbí . tě opustí
pro jiného . koho miluje
Do pláče směj se
již jednou
svůj život jsem ti dala
pred bohem
v bílém s tebou stála
ty jsi však sklouzl
s jinou vina malá
uzel slz soužení
jenom mně zůstává
proudu lká tišina
a říčce strmý břeh
marně se vypíná
marnotratný zběh
do pláče směj se
jak kostelní věž
(29. July 2005, 19:20)
máš ji rád ? cítiš ten rozdíl, že to není jenom přátelství, ale štěstí být s ní bez ohledu kdo z vás je dominantní ? proč právě ona tě dokáže otevřít, projít do nitra tvé osobnosti a zaujmout.. život není věštba, ale osud má v sobě mýtická pravidla. všechno lze racionálně vysvětlit, kromě toho, ... co nelze. hledáme lidskou sounáležitost, která nás posílí pro těžké chvíle života ve dvou, ve třech, ve čtyřech - v plné rodině, ale hledáme linky svého osudu, který je někde opravdu zapsán a naplňuje nás...
zaslechl jsem
úžasný elektronický
praskot tvých vlasů
obnažil prostor času
a přistoupil
k zahradě Vesny
otevřela se v moll
pavoučí vlákno
plodný stvol pšenice
svítáním rozkvete
nádherou očí hříběte
doznáním
že naše já nám poroučí
odpouštět
smyslům prozradit
bolestné prohry do očí
pokorně
v úctě být a žít ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=122128
Jsou zahradníci
(28. July 2005, 21:53)
zatím dýchám jako rybka.. kyslík a živiny přijímám z maminky, jako svaté přijímání.. ale příjde můj čas a opustím tento nádherný přístav života.. naučím se pláči, abych se mohl nadechnout, abych mohl mluvit a jíst.. abych mohl přijímat lásku.. bez které to není život..
jsou zahradníci
ani neví
že vysázeli lásky květ
nemají zdání
nepotřebují nový svět
jenž prudce vyraší
a zpět jej loži nelze dát
plod v tobě zralý
bude slastně spát
však půda
která žít mu dává
chce polít vláhou
zavlažit
a polibků se nedostává
bez lásky k tobě
nelze být
naslouchá hlasům hlávka plavá
můžeš ji
slovem pohladit
http://www.totem.cz/enda.php?a=116339
Zlatý šíp
(27. July 2005, 22:58)
Pochopil jsem tě. Je to možné vůbec pochopit ? Ano, je. Jenom si musím provést rektifikaci vidění - nejsem jenom JÁ !
Jsi i ty a máš své touhy. Toužíš být krásná. Pro mne tak bezvýznamná věc - prostě příroda buď dá, anebo odebéře. Pak nemáš a schmitecz ! Jenomže pro tebe věc velice významná ! Čest pohlaví - takřečeno - svět se na špičce krásy pootočí, když si zamaneš ! Ty obřady kolem řas. Pro mne řasy, anebo sinice - prostě bionepřítel. Pro tebe řasenka a kvalita a přilnavost a nedráždí a oči jsou JINÉ, když máš řasy takové a takové. Já si klidně nechám své řasy odpálit autogénem, ať ty tvoje vyniknou, ale to je o něčem jiném. Řasy - je pojem a šahají hluboce do tvé hrdosti. A proč ne ? A to je vono - pochopil jsem tě ! Nakoupím řasenky a řasy a vlasy na lepší časy ! Ano, jsi jiná a bůh to chtěl. Když on, tak i já. Bože, jak tě milenko moje - miluji !
zlatý šíp
celý šik
podpírá ti mihalnici
protože
neví nik
že jsi moje kráska spící
já slepec
dobře vím
proč miluješ mě velmi
udělám
kompromis
a daruji ti můj prach střelní
prodám ti jej za pětník
k tomu luk
a pevnou mušku
rozměníš-li dvacetník
ušetříš
na bílou stužku..
Blanket
(26. July 2005, 19:14)
a budu ti psát, otevírat molekuly,
aby v dálce neusnuly, mám chemii rád...
blanket
vyzvání na banket
zapsat všechno namalovat
navonět a danke
rein se čistá z Atén vracíš
lákáš jako příboj skvoucí
a já pastýř s bílou ovcí
nabízím jen světlo z očí
vem pero a piš
připravena výš
v květinové penetraci
bílé ovce ostych ztrácí
azur v kosmu křížem krážem
z plástů staví v písku pláže
plazy z vlaků jako šneci
s tebou maki vedou řeči
Med včelích klátů
(25. July 2005, 21:15)
povím ti povím, pohádku z novin
paměť se mi motá, do života ..
vyprávěl jsem ti
o vůni medu z včelích klátů
v zahradě pod oknem
postele s bílýmí peřinami
tlustými jak břicho tvarohu
kde visí obrázek ježíše
já cítil své klukovství
-
seno vonělo
bluzka hrotila se ti na prsou
toužil jsem tělem bez pomyšlení
co může být a není
potok šuměl
pod ocelovou kolejnicí
zábradlí vyšší
nežli já
-
najednou
slyším tóny tvého hlasu
varhany na mši svaté
v kostele ve sboru
hledíš na mne
pohledem jehly gramofónu
upsala's moji duši
copak to nevidíš
žádná jiná
se už nepíše
do zaplněné stopy ?
http://www.totem.cz/enda.php?a=129862
Juca
(24. July 2005, 9:43)
bouřlivé rovnováhy, ta lehkost prostoupena celým tělem, charisma v tobě a lehký výsměch intelektu, vem si mne pohledem a vejdi do mé lebky na věčnost. vzala sis mne celého, již nezbyl ani kousek těla z tamté doby, již není do ní návratů ať vodopádem padá do ní moře slz, není dost pláče ani reality, jenom tvrz..a já..i ty.
jazyky ohně tančí přítmím ve zdi
prasklými pláty kachel
prostoupí dům
vůní je mléčná polívka s cukrem
a tvůj poodhalený úsměv
nezapomenu Jucy
tvé jméno tvé jméno
sečítá údery mých hodin
vidím tě štíhlou v kostkovaném saku
již odcházíš můj čas
a dětství šmahem skončí
svítí jen prasklinka očí
a mávající ruka ve vlaku
s kterou se loučím
Vyznání Múze
(23. July 2005, 19:16)
ode dneška již neplánuji. žádná předsevzetí, kompozice, celky a sbírky. nemůžu být multimediální, jakoby v hudbě bylo nejvíce univerzálnosti, anebo v našem vnímání. prostě ta hudba musí vplavat do formy, ale zatím o tom nevím nic. jasně ! mám přece své Múzy, snad ty něco napadne ! a tak jedné z nich kapku zalichotíme, snad se do mne vloudí nějaký schopný nápad, jak tu němotu překlenout.
1
snad jednou povím
zahradníkovi
jak myšlenky letí
nabídnu luční květy
za posly svého srdce
a obejmu tvé ruce
2
pak …miluji tě !... povím
snad umím to říct slovy
když neumím
tvé srdce ať mi sdělí
o nouzi pravdu . kdo ví
proč bydlíš v básnikovi
3
vyzváníš vyznáním léta
z touhy
napjatá kůže se tmaví
tíhou světa
ve slaném moři
4
připomenut jsem k úctě
květům v klopě
klíčícím v radosti
z otevírání tobě
a odpouštění sobě
5
myslím
že jsi mi velmi příjemná
představuji si tě
jako dítě
spící svou spravedlivou tvář
ve snách duše
na rtech potají
malinovou vůní šeptajíc
jména princů
Vrátím se k tobě
(22. July 2005, 6:52)
kráčím-li lesem sám, slyším svůj hlas, jako jeden z mnoha, daných přírodou. V profilu uřízlého kmene vidím léta, jak plynou vrstevnice dřevní hmoty - můžu si číst z rány děj dychtivého růstu. Proč ty jsi neproniknutelná ! Odkrývám poznatelné pod nánosem bezvýznamných slov, která mi dělají společníka, aniž bys o tom věděla. Neprojevím žádné pohnutí citů, protože se bojím bolesti, kterou by ti mohly způsobit. Vím, že jsi hlubší bytost a mně nezbývá, než neustále se vracet k tobě a zkoumat, co znamenáš.
k tobě se vrátím
najít to nejdražší
darované v objetí
tam není jeden u kormidla
ptáci tam mají obě křídla
než vyletí
s tebou se
lesklým jednokřídlem pyšním
staccatem černých klapek z višní
v objetí
dostávám jenom to
co dávám
tak pane vrchní platím
a napište mi blok
přestupků z nočních tratí
i jaký to byl rok
písmenky si jej zlatím
za každý bílý vlas
který ti nenavrátím
jen pozastavím čas ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=120311
Intimnosti
(21. July 2005, 21:45)
prostý je hrnčíř, zedník, oráč
a mají šance být šťastni jako tráva na louce.
já jsem zdá se příliš složitý a ani nevím,
k čemu to je dobré,
když je tak jednoduché tě objímat...
1
jen jeden
zpěv na větvi
poslední úsměv
u mého okna
ty jako květ
a jenom já
tvé líbání setmím
2
snad byla
na počátku prozřetelnost
a jiné světy měly stejné šance
jejich evoluce
snad měly vyšší úroveň
jiné galaxie a planety
kde život byl
je a bude
můj vývoj řídí
základna genů
souhrn náhod
a využití příležitostí
živé přírody
3
mrtvý jsem neporazitelný
odstraněn
z reality ječících rodičů
a ječícich dětí
zmrzačen v tichém chodu času
hřeby po křižování figuríny
pocítím tátovu lásku
skrze mučení věkem ?
batole v celtovině a násilí
mešné víno a hořkost čokolády
pražená kukuřice
strom hrůzy
transfokátor k bídě !
4
jsem vrtošivý vítr
vzdálená hudba
repete potlesku
tvář rozervaná od skal
a uzdravená orchideí
vyhýbám se
nespočetným větvím
v údolí větrů
znějícím chvalozpěvy hmyzu
5
své rány pokryvám mechem
s vůní mincovního rosolu
na mém rameni
shromážděn v minulé noci
pod prachem pohlednice
kloužu jak albatros
a opouštím
dům starého kamaráda
do mrholení hřbitova
stejného jména
pod těžkým mrakem
jsem odrazem v louži
z neonu blesk
smýkám se ovzduším
jako voda v ohřívači
rosím světlo
lněným vláknem
6
uháčkuji ti další den
usadím na barovou židli
z umyvadla nemytého nádobí
signál v noci řve : sestup z koně
pohlédni na doživotní pláč
na stopy do kamene
a dům z rozhovorů
sedí u tebe hrnčíř
vytočí jedinou mokrou mísu
a jedny vlasy
7
prsty mračem
pokrývám hospody
vůní netopýra
uhranu hlavice nad ohništěm
pak mluvím se zdí
přerušovaný pouze dlouhým
otvíráním dvěří
8
myší cestou
nadzvedávám listy
a zvrásněné ovoce
sekám hlava nehlava
zatímco jsme leželi
zasáhl mě prst
natažený od světla měsíce
od cívky ohně
do linie hlavy
v něžném polibku
po žhavém vláknu
si vešla do mne
Psaní z L.A.
(7. May 2005, 10:13)
teď nevím, zda města prostupují námi, anebo my procházíme městy. abychom se nalezli navzájem i sebe. když tě potkám, jsem si zcela jist, že jsme čtyři : dvě různá těla a dvě bytosti v nich, ale možná v nás vězí ještě ty dívky ze Sakaty, z Brisbane, z Prahy i z Tryonu. a když sedíme oko v oku, jak divně zní : nalijme si čistého vína. sakra, kdo to tady řídí ! to by mne opravdu zajímalo.
kdo jsi ?
můžeš se ptát kamene
stejně nic
jsi obdivuhodná
ty nebo já ?
stotožnit tebe, sebe
s někým, kdo je v tobě
a přitom jiný ?
když stotožnit
tak ty dva jiné !
znají se od početí
i já se od nich učím
na kraji lesa smrčin
tiše tě obejmout..
zdá se
že nic není hrou
čas dohlíží
jak zanikají touhy
a cesty se klikatí
jako ty
bez pravidel
možnosti k nadechnutí
mrákoty k rozbíjení smyslů
pro spravedlnost
cit a lásku
pro rovnost
pokoj co ti chybí
jako kyslík
I.
bez boje
nepohladíš ani tvář
neprolomíš tuhost buněk
v natažené ruce
v dlani
kde sídlí něha
zahánějící samotu
sklání se nad tebou
úzkost s přivřenýma očima
v představě
kam vedou touhy
do slastných slabostí
do podmanění těla
bez boje
II. - III.
zasévám vítr
jako on zvedám se nad tebou
k jinému pohledu
v obřadných deštích
jaký's duch zpropadený
mi láme plícní sklípky
když se kořím tvým vlasům
čas od času
v pohybu hledám spočinutí
mezi tvé břehy rozepnutý
za vidinou štěstí
jak každý jsme jiný
v jednotě protikladů
naše já sténá na rozcestí
IV. - V.
neoplývej milostí
ten dar je krutý
slabost nepřebolí
ani nepřeváží tíhu slov
a dej mu jíst
svýmu tělu
ať snáší svůj úděl až do konce
vždyť umíš
najít kompromis
připustit prsty na dvorce
rozohnit vášně
zacelit rány
vymazat pásku
z fran-force
VI.
medituji
tíží mne tělo bez hnutí
a šílím
přilehnutý
nemůžu se hnout
na tebe dosáhnout
nepřeklenu tu vzdálenost
několika kroků
mezi lidmi a věcí
nervní cuk
sakra kdo to tady řídí
jak můžu odpovídat
nikdo se tě neptá proč
sex.. konec !
http://www.totem.cz/enda.php?a=115296
Šmejdy šmejdů
(1. May 2005, 16:11)
jednou to příjde na každého..napsat co si myslí o životě..o lásce ke klišé, jako k zahradním trpajzlíkům..o dráždění těch zaslepených formou A zaslepenými formou B. To je důkaz, že můj život je ten můj a žádný jiný, můj osud, mé nesnáze v hledání obsahů a mé trápení podobnými nesmysly jenom proto, abych přišel na kloub věci, abych pochopil, ale ještě se tak nestalo a musím to namalovat...Jordan
Do baru Buddha
skupinka cyborgů se radí ve foyer
o trase do baru Buddha
do sítí zmatených souřadnic
nepředvídaných napětí
v prostoru grátis bohů
elektro, magneto, zvíření prachu hvězd
ovládnou oblohu
ať byla čímkoli jiným
než představou jejich myslí
neřekli . od boha nejsou tady dva
ten který se ptá . a který tamtéž odpovídá
jenom jeden je v prostoru bezkonečném
v odpovědi . která je a žádná jiná není
proto je vším
Tamtamy
co zbylo tamtamům ze slávy
hledáme v sobě
subwufrů klání
rytmická opakování
hloubení stop
pro novou zkušenost
vdech rajských plynů
myšlenky za hlavou komety
světlici jako ty
do hloubek samoty
v praskotu produkce . v kolébce basů
vzplanutí poluce sesype suť
a tichu odevzdá hlas
zas a zas
Do žil
něco mě přimělo
že jsem se vrátil
jo - začalo hřmět
a sebe jsem ztratil
dala's mi napít
a nevím ani
snad z hlubin dlaní
zářivou smrtí
jsem prožil
prý není o čem psát
pomalu vtékám ti do žil
spát
Uvízla mlha
uvízla mlha v borovici
roj kapek hledal podkroví
potkal tě na koruně spící
můj plachý vítr ledový
lež bývá milosrdná k bytí
přečnívá nohy postele
čmeláčí rakev v polním kvítí
stačí prý vyřknout prosté ne
jednou až budu anonymem
až unesu tvé smutné rty
z polibků napojím je vínem
a do svých borů odletím
tam touhu zchladím žhavým klínem
objetím sopku roznětím
Teskná noc
usnula teskná noc
tmou číhá za okny
prstoklad durových melodií
maluji ranní stres
třesoucích kapek směs
písek a déšť
větrným mávnutím
na křídlech okenic
obrázky ulítly
malíři do ulic
v nich touhy nočních snů
chvějí se jak tvůj smích
v polibcích letních dnů
ve hnízdech labutích
Rybí žábry
nezhroutila's mu svět
netrhla's křehké rybí žábry
jen iluze snů
do beztíže padly
žahavá bolest
očí stud
smuteční žaket lastovičí
vrať sliby ze rtů
vrať je
neboť klíčí !
zlost jednou dozní
ať smí jít
jinému poli hrozny
zasadit
Jsi vlčí akela
třpytivý oblouk šíje
celý den jsi mně sváděla
svůdnoštíhlá zmije
v mém pestrohracím letohrádku
ve smutku černých šátků
jsi moruší kokon
zvednuté lokty
hbité prstíky do vichru dechů
dírkami flauty se vymodlíš z plechu
jsi v hlavě hrot fleuretu
sytíš chlad zimomřivých rtů
prý mne máš přečtenýho
já ještě nezačal psát
Planeta s rotací
planeta myšlenek a lidí
rotuje staletími
ke slunci zpět anebo k přídí
hrouží se hladovými rty
do prsníků matek
to tvůj bláznivý výskot
tvůj šťastlivý smích
v tak blízké době . na rukou tvých
kapek tříšť . voda pádů slov
pra věkým světlům
podobna tvým dešťům
důlkům pro kladení vět
zrozených klokotem
na obou koncích duh
Sýrové oko
v nádražní restauraci
padl mi do oka
pláč málo mocného
nakopl větší rum
a jako stožár
kouřil sýrovým okem
hubený model
trans popela
přál si válku
průduchem plic
skákal mu písek
nějaký chrapot a svět
E-linka
v to mlžné ráno v jarní vlnce
zbloudily lahve piv
den srká horkou pěnu slunce
z pařícího hrnku kávy
pro tuberance vychází
k dělnicím ztracených tváří
telefon tiká proti uchu
třešeň tvých rtů ve stoupajícím hluku
sešpulí e-linku sedmikrásek
bdící sen překrývá ženský hlásek
žlutou tvář reklamních emocí
džús střídá kolu
neonem řvoucím do noci
Model královny
mezi bodnutími porodu
křik do záře světlomětů
blesk ve skryté myšlence
že v poště nezbylo nic
ani tělo svíčky
snad krupobití v majáku
plameny prostřed kostelní lodě
šelest měsíčního svitu
štěbetání ranních vln
korále rubínů ve tvých očích
model královny noci
a já . zhrzen vůlí Vesny
Oči strachu
mohu vidět netvora skrze otvor vpravo
jeho šupinatý prst na okraji okna
tlapy příliš veliké do rámu pro uchopení
pak netvorovy pohyby roztřesou podlahu
a mohu vidět jeho chlupaté hrdlo
skrz oko nalevo na černém a bílém
neslyším ani
tu nekonečnou samomluvu ze sousedství
nikdy nezavřou mluvnice
vzpomínám si a vracím zpět do kuchyně
vyhlazení černí mravenci se sunou rychle
svá těla vtisknou na knoflík a hru skončí
V pahorcích mikiny
tajím devět veršů
sto pohledů
na rudou krev nehtů
obepnu zápěstí
lesknoucí obručí
poslechnu si kouzlo
dvou znějících hlasů
z dlouhých spirál
kudrlinek vlasů
v pasu se ti zblázním
již docela prázdný
Do tebe odjedu
z bral podmračných
spirálou odletu
na kříži přistál
u algorytmu sakristií
za závojem jsi viděla
ruce měl přibité do těla
ještě žijí
v skleněné smrti show
od lidí odjedou
do přátel k jehňatům
dovršit obětu
beztížných obletů
na lodích modlení
kde vlci je odmění
Klíček
o kolik těžší mnohdy bývá
vstupovat do těch otevřených
než dobíjet se
do zavřených vrat
o kolik těžší mnohdy bývá
duši znalou
než duši ztracenou nalézat
a mnohdy klíček jiným hodíš
byť k sobě proto oknem chodíš
když jsi mlád
hlavou ti pokleknu do klína
usnu a probudím se do Říma
kde magma žhne a srší kámen
smuteční kry třeskem láme
Nečekej v objetí
pohlédni
za řekou u lesa třpytí se list
ve dvou tam můžeme
v setmění snít
tvé tělo do mého
do noci obtiskne se
nečekej v posledním objetí
polibme se
vždyť pod srázem u skály
postáváš jediná smrt
mohu tvé písně hrát
ležet a ze rtů ti číst
v úplňku měsíce
pod mechem budu si jist
Rozléhám se
rozléhám se
ozvěnou výstřelu do místa skonu
nevzrušivou vlnou
staletí před námi
v neexistenci záblesků metalýz
a semaforů
pokouším se zalíbit
nabroušené virtuální dušičce
dosáhnout svůj cíl
vejít do koně z tróje
oděn v kůži zalykat se slastí
z poznání tvého světa zevnitř
jež jako přítěž
bolestí je a nic více
Elegán Corvus
pozimní krajinou
sníh jako vítr v peří
zas za jinou
elegán corvus běží
černý trapper v lednu
křídla do tmy hrouží
na podhvězdnu
tvá prsa
hladem trýznit touží
proud konejšivých slov
v souhvězdí algorabo
drzý corvus
kosým úhlem hledí
kourvy dolů jsou lidojedi
Dána
bod v krajině srdeční
ve zmatení mysle
prostoupí mnou celým
podélně i svisle
světlo zrak oslepí
chvění muže v tříslech
reklamní polepy
změní sloupce v číslech
tvůj pohled
tvůj hlas jsem vyslech
a přestal myslet
na osud na lásku
vteřinkou v nirvánách
byla jsi mi dána
Na kousek kůže
malému kousku papíru
jsem svěřil vilný vzkaz
tvé duo živých beránků
navštívím v noci zas
odfouknu plamen od svíčky
i jinde bude tma
nebudu hledat paklíčky
když touze nedáš mat
stou noc si se mnou pohráváš
stou noc poklidně spíš
a že je vášeň nespavá
nikdy nepochopíš ?
na kousek kůže bolavý
ti šeptám smutný vzkaz
už mě to vůbec nebaví
s jinou si zlomím vaz !
prolog :
neopouštěj . koho miluješ
pro jiného . co se ti líbí
ten co se ti líbí . tě opustí
pro jiného . koho miluje
Do pláče směj se
již jednou
svůj život jsem ti dala
pred bohem
v bílém s tebou stála
ty jsi však sklouzl
s jinou vina malá
uzel slz soužení
jenom mně zůstává
proudu lká tišina
a říčce strmý břeh
marně se vypíná
marnotratný zběh
do pláče směj se
jak kostelní věž
Žádné komentáře:
Okomentovat