VERSET KONCERTINO

Koncertino
(1. October 2004, 12:34)

opereta, opera, symfonie
abonentní koncerty a přestávky
diskuse o zvuku v sálech
první housle a žestě
a především ty
krásná ve večerním
hypnotizujícím úsměvu
stavíš na odiv svou část
která není moje
tu svou

miluji šustění těl v hudbě
teplo ruky kterou svírám
zatímco hoboje táhnou teskné výšky
trubky kvílí rozmachem orlích křídel
a tympány
vrhají mne do úzkostních propastí
křehký hlas klavírních půltonů
prochází s hrdličkou okrajem kašny
napovězený, nedokončený
vějířem tryskejících kapek

měkounce
v objetí zběleného klubka deseti prstů
tep našich srdcí svírá krása
s melodií
stoupáme k výšinám hlasem prvních houslí
tím dominantním hlasem houslí
ve chvějivém tremollu strun
barbar nemyslím na ďábla paganiniho
jenom na tebe Vesno
když melodie zmírá v katarzích
kde jsi, kde jsi, kde jsi
takovou tě neznám
nejsi mi povědomá
lomím se do žalu a tužby rozpoznání
pokory blahovůle v trylku flauty

věřím, že není konec všech dnů
k vyhledávání
chtivé, úchvatné hloubky tvé osobnosti
v peripetiích tvůrčího vesmíru
i když nás často
tlučou čepicí
zvedáme štice
z klišé, z jehličí

a trpělivě skládáme
verklíky jako špatný vtip
však něžné veršíky
nemohou nám vzít

řekni
že sneseš mnohem víc
a umíš zatnout zuby
že najednou se položíš
když nevyzná ti,
" že ťa ľúbi " ?

skrátka
opět nám chybí zadní vrátka !
a když si myslíš
že už nemáš cíl
podívej na mne poetora
a vrať se do tvůrčího dvora

***25-7-04
až se raz vrátíš ze světa

zavítej opět u soneta
on smysl ze slůvek
a slůvka ze smyslu tobě splétá
směsici květinek z arboréta
a potěší jej každé vlídné slovo
to směšně křehké srdce básníkovo
krev vstoupí, vystoupí
a tvoje jméno nese
o pohled na krásu
podělme se

***1-8/-4
tvůj boj o převahu proudu

o zadní vrátka
je reakce na akci
vyrovná jednotky pohlazení
pozitivní na něm
je motivace k činům

***2-8-04
zas nebylas tu 

 
tak nevím zdali bolíš
zda tvoje dny
jen tklivost duše skolí
anebo domů
přeci jen tě to láká
nehledě k tomu
že šlápneš na boláka

***2-8-04
tak krásný výkřik 

JÁ NECHCI PRÁCI
to je pro bohy
chceš létat ?
letců jsou plné
oblohy
můžeš je potmě
chytat za nohy
poseté drobným chmýřím
netopýří

***3-8-04
tváře na abonentních koncertech

v bufetech a ve foyerech
strhaní bohatí
bezstarostní chudí
a tolik farizejů pokrytců
pitaval pražský
až je to krása
kdyby to nebyl život
kterému ubíhá čas

***4-8-04
všechna slůvka

znějí blaze
jenom můj vlak
a tvůj básník
v mléčné dráze
kde sídlí louč
jíž prozáříš hloubky
zprůzračníš chvilky
minuty hodiny půldny
vyvrátí bouře
vnitřky z nás

bontón
s tím souvisí
předtím
i potom

***5-8-04
na toulkách po lese

krakonoš neozve se
co tady chceš snílku !
no - procházím jen chvilku

***5-8-04
koupím ti spací pytel

a k němu deutsche Bee Tell
nacpu ho svými slovy
už vidím
jak si hovím
okoupán v bílém mlíčku
pokožku jako svíčku
doplním svými slovy
mezi ně dám slova křoví
k čemu mi tenhle pytel
když není utěšitel
a navíc tolik šmejdu
jak já se do něj vejdu

rád ukážu ti schválně
jak chrápat virtuálně
namaluj sexi fresku
povstaneš při potlesku

***6-8-04
takový malý smutek

se mi vrátil
jako bych z dáli utek
azur nebe ztratil
za oknem výhled
pro dvě facky
jenom racky

a řeka Vltava
prostá - sleepy
už po ní plavou
letní klipy
úplně jsi se vtěsnala
ani hnout
fluidum z tebe nesálá
mlčíš tiše
pražský sloup

***7-8-04
zítra je neděle 

 
klid
který si člověk musí umět
dát

důkladná očista (indie)
žádný spěch
a myslet na sebe
na to tělo
sloužíci duši a intelektu

nezaměnit si priority
a nepodlehnout vášni
mít svoje chvilky
ve kterých
dobré i zlé
se uspořádá
a nastíní se
jak by to mohlo jít dál

žádný pevný plán
život je jako sen
není hezčího
jiný nelze mít
žel je to tak
chceš-li sen uskutečnit
musíš se probudit

***7-8-04
ten sarkasmus

 
jako měsíční kámen je vzácný
jak chceš zabránit narážení těl
v jepičím trvání vzepětí
nedáš jim kompas
přirozený dílek okamžiku utonutí

možná nevidíme
vyvolané reakce
slouží k orientaci

třepotáme
bílými křídly větroně
před sesuvem
slepecké hole
vysíláme may day

***8-8-04
v práci se nezapomínej

na kocoura mysli
oběd mu sežrali
dvě lišky - či sysli
já slyšel namouduši
jak hladem pad
středem metropole zavál
předsmuteční chlad

tak kocour je živý ?
no ať žije král !
i když je prý křivý
a každý se smál
dívce Sleepy
co pyšní se
skvělými vtipy

ten dareba kocour
uši prý ožižlává
a tajně kámásutru
studuje z tvých knížek ?!
nevidí
že jsem bilingvista
občanství chci obě !
mám je mít
po funusu
v hrobě !?

***9-8-04
halo sleepy

nemáš averzi k ovečkám ?
nežerou je náhodou
ti tví kocouři ?

kdo bude příst tolik vlny
možná ptáci - kosi, žluny,
možná prořídnou ji vlkové
nakrmí se i řekové

mně by více chutnal kozel
žlutý mok se jménem Chosé
snad i pívo z jetele
nazval bych ho kozele

***10-8-04
těch pár slov dovede

přežít dnešní den
než se uvidí...
jak ostrou zbraní jsou
v rukou neopatrných
a lehkomyslných
a je nás stále dost
co jsme zklamáni
že nejsou o tobě

těžké je snít
a neslyšet na foreign holiday
tvůj smích
potěší
jako tvé slůvko zde
třeba jenom : jeje

***10-8-04
hned nad ránem

z hloubi nebe
přisedla ke mně
naděje
a vyprávěla mi
tam nahoře
v tvůj dnešní den 
jak krásně je

už nebudeš
počtem dechů
metrem měřit
žádný spěch
jen délkou vzlyků
pohledů
polibků, jež ti
vemou dech

***11-8-04
to ptáče

staví nové hnízdo
rtům milenců ho zasvětí
sprška mých polibků
od střevíčků
do tance po tobě se rozletí
zdánlivě
jsou cesty k cíli dané
zdánlivě - duše zamilované

najednou dalších dvacet vstane
a vyřkne ortel
každá se láskou stane
mám rád tvé vůně
jsi vítr
od moře co vane
osud tvůj i můj vzplane
jediný
příjímáš-li jej odevzdaně

***11-8-04
rtů otisk do tvé pošty

první lásku
dešťovou kapku
víru znamená
stihneš-li slunce
s čestnou tváří
věčnost tě nezraní
usneš ve snu

nový svět přivine tě ráno
zítřky už v austrálii plavou
jen minulost sní
rušné sny
úterní dítě plné slušnosti
středeční plné bědy
čtvrteční
do not hledí

***12-8-04
čeká na tebe

rozechvěná odvaha
hlas chybí
správný stín
čeká na tebe
fontána
otevírá kohoutek
jak duha jarní déšť

***12-8-04
věci nabývají jiný význam

sice jen virtuálně
- tvým ránem slunce košatí
- skvrna nejdůležitější
už nikdy nebudeš
jak předtím
beze jména je
kdo v tobe
dítě zabije
duši umlčí
suše pomlčí
že listy svinul květ
a nový staví svět...

***12-8-04
někdy po dešti

svět
s tebou chci prolézti
vzduch svěží
z oblaků
pramení
já skokan zelený
doskok pár cenťáků
v pocitu metry větřím

do dálek za pláž
lehoučkej až až..
za tebou
anebo
skatuji se schodů
kůží podrážek
jen líznu o schody
a letím volněji
drum drum skat doletí
rychleji
ahoj než dovětím !
boóóže
to budou oběti

***13-8-04
nelze nedumat

když tvoříš
a těší léto
v ruce štětec
v druhé tužku
voníš barvou
nemůžeš ji cítit
neboť já jsem
tou zmalovanou larvou

duše v spleenu
líbá stíny
malé Jozefíny
a můj výmysl
má snad smysl
meta pro soneta ?
mává mi kometa
vzdalující se
od světa !

***14-8-04
sebeláska

loukou voní
do zamilování
jen bláznovství čisté
nejšťastnější bytosti
s moudrostí nesouzní
na milence nečekej s pistolí
radši mu řekni, ať jde k čertu -
vrátí se jistě !

***14-8-04
v zapomnění uvízl

ten čas pozornosti
v šedinách kružnic hledání opět
přivedeš sebeúctu k sobě
nabízí sílu najít vlastného muže
odhaleného neschopnostu
neumí přinést květiny
v pravý čas
nepamatuje si výročí
brouk roháč
soustředěný do pochodů vpřed
snáší do příbytků peníze, jídlo, ošacení

pro své starosti ubožák
zapomněl být milencem
ke stejnému účelu jinou hledá
nenachází ji jaksi
ten čas pozornosti
my všichni nemůžem najít

***14-8-04
hele

ty taky nejsi grafomanka ?
nejhezčí jsou básně
vytištěné na cigaretovém papíře
anebo ručním papíru
z Čertových proudů - Loučovic
(ten milují japonci
pro osobní korespondenci -
balíček za 250 Kč stojí v Tokyu
250 USD - )
a nebezpečí v Evropě ?
virózy, chřipka, komunisté v čechách
a český holky, hezká děvčata

***15-8-04
obzor duše

horizont hvězd
tvůj největší dar
asi jsem nedokázal
být úsměvně něžný
tak se směj
budu rád
blažené vody dešťů
kdy stále je o čem mluvit
skákavý kamínek po hladině
potápím se a vynořuji
jako potáplice
kapko dešťová

***15-8-04
proč moje báseň stoná

pro poetora, snad pro permona
palečka, bloka, epigona ?
pro koho horkost mého léta
pro tatrana či pro soneta ?
vidím jaká jsi nohatá
tělo si letíš do zlata
konečky prstů procházíš
tvář letních větrů v katarzi
jen hledat chci tě v úžasu
jen hledat... ústy do vlasů

vyčkám tmu na víčkách
než stoudnost studny
vzbudí stud hlubin
dnes leží na dně
podaná lež
jak rubín
ľúbim
lžící
hláskou
láskou pestrou
cit vším může být
tmu plaší měsíce svit
odkrývá tváře milujících

tvá adresa je pravá
srdce ji vyťukává
rýhuje v útlé dlani
polibkům nezabrání...

***15-8-04
jsou chvíle

kdy miluji samotu
nejproduktivnější čas
vím
proč  Archimédes křikl
nerušte moje kruhy
stres
já měl nesmírnou pohodu
a nemůžu jinak, než
k té intenzivní sounáležitosti
v onu příjemnou chvíli
sem tam se vrátit  
a připomenout se
máš to mít
jako pohlazení duše

***16-8-04
ráda se díváš z výšky hor

z mého vrcholu
když svítá
barevná kupole slunce
stoupá nad obláčky
rudá tvář
krvácí na obzoru v ráně
prohřívá vzduch i kámen
lidská těla

v jeskyni pod štítem
deset synů a jedna dcera
obléhá poetora
nastala chvíle
kdy ohni končí čas
uhasl, neožije, už není slyšet hlas

vydáš se do doliny
kde končí každá pouť
k bohům jdeš světit svátek zmijí

ludwig©jordan