Noc odejdi, den odbi nám
(15. srpna 2004 , 18:27)
I.
člověk se řídí svými zkušenostmi
pocity a intuicí
jsou to osobní, individuální
a egoistická posouzení
ale pokud mluvím za sebe
jsou plně opodstatněná
nedomnívám se
vím !
zahloubeni jsme v krizi
našeho myšlení
nehledáme
nové obsahy lidského cítění
otrlí dogmou komunismu
bytostně národní
národem rozumíme folklór
osobní identitu
za sebe
proč nezvedli jsme zbraň
poezie, ta hudba slova
komprimuje celek i detail
básnická metoda kompozice
je nástroj skladby slov
verš
skladební prvek partitury
nositel významu
ozvučí báseň rýmem
je prvkem melodie
ale kde je cíl
jež potřebujeme dosáhnout láskou ?
cíl identický hudbě
malbě, poezii
katarzí nového myšlení
nových obsahů a ideí
proudících ze všech koutů jsoucna
do současnosti ?
křečovitě a houževnatě lpíme
na starých jistotách
křesáme slůvka důmyslem
vtipem, ohebností
sekerky menší, větší
těžké jako kláda
různobarevné, ostré
však k zemi padá
.. stejná slovní drť
nemůžeme zůstat osamoceni
v klidu sebe samých !
být mlynáři přemílání
starých idejí na novou mouku
v novém mlýnku
v novém stylu
ale v staré mysli
nemůžeme umírat v neplodnosti
a nevzepřít se !
II.
dozrál čas k revoluci slova
neváhej, odvrhni bázeň !
k čemu ta míra slušnosti
ohledů a kompromisů
když nevede ven z obkloučení
ale k jisté smrti
děti po nás mají dýchat
stejný otrávený vzduch ?
proudící nové myšlenky
obsahy, ideje
nechtějí spasit svět
a řešit skladbu jeho vlád
umí však nastolit a klást
zásadní otázky života
naší generace
zpřítomnit její hlas
hlas našich práv
dost farizejství a příživnictví
loupežím a korupci
dost politickým lžím
zločinu uzurpace moci
dost obchodování zla s potenciálem mladosti
promnem si oči
a pozorně hlídejme pravé hodnoty..
IT society není jenom...
Globalizace není jenom...
Amnesty international není jenom...
GreanPeace není jenom...
skloníš hlavu
když vcházíš do soustavy škol k nasazení pout
v marketu koupíš si svůj denní jed
nasloucháš
ale nevypínáš televizi hned
prodáš se
a nevrátíš ten zpropadený žold !
protože
musíš žít a platit účty společnostem
docházet do práce
a platit jízdné společnostem
jíst, co nakoupíš
a co ti nabízejí společnosti
dýchat vzduch
co upravují společnosti..
ale
je to vláda a stát, společnost
jsme to my, co to chceme ?
život - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
jídlo - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
vzduch - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
kdo potřebuje
abychom bezchybně poslouchali
nelíšili se v názorech doma
v evropě, v cizině ?
kdo potřebuje
produkci HDP víc a navíc ?
kdo potřebuje
sdílet názory místních korytářů
hejtmanů, poslanců a senátorů ?
to mamon !
spojenectví nákupu a prodeje !
spojenectví vlád a parlamentů !
spojenectví zákonodarství a exekutivy !
vlády byrokracie a koryfejů !
nad člověkem, občanem
obyvatelem, nad populací !
nad myšlením, názorem, postojem
peticí, nad literárním dílem !
majetkem a výrubem lesa
plícemi planety,a nad přírodou !
nad etikou, nad láskou
prostitucí a shromažďováním ...
III.
v průchodu za Můstkem
vzpomenu na kata
na místo
kde květiny a zpěv
zvrátili svět - zde !
zasednu pod Václava
schoulený do sebe
nenosím žaket a chybí mi kravata
už ani duši nemám čistou
nouze mě k tomu vede
zbaběle mlčím
s jidášským grošem v hrsti
se zradou za kráglem
ta mě už neopustí
snad oči nevidí
k jakému konci vše se chýlí ?
nejlepší stateční
náš svět už opustili...
odešla půlnoc
jen ruka vteřinová
stejného času díl
ve mně zůstává
včerejší pustina
ve vteřinových intervalech
ze mne si utíná
a posouvá mě
k inkarnaci proudu
krve žil
zatím co v prachu hvězd
chemie zvedla život vřící
kopyta tvého koně víří
prach středověku
vracíš se k zemi
ke spadu jádra s pumou spěchu
když nové začíná
v obláčku
u boty na měsíci !
jsem tvůrce ag, takový chci být
víro moje
ty nedovol mi odejít
jen vzpomínky
ať si odejdou do tmy galaxií
k oslavě těla a duše
na ten sabat zmijí
už jenom tichý příliv vody
vzdouvá plachty větrem
tmavá noc
jistě nám nedovolí umřít zdarma
to ticho jsem já
a nechci příjmout jarma
revoluce je mrtvá
odešla v jinou stranu
pod sochou zůstávám
tebou pojmenován
zde pomníkem se stanu
Ludwig Jordan
15. srpna 2004
(15. srpna 2004 , 18:27)
I.
člověk se řídí svými zkušenostmi
pocity a intuicí
jsou to osobní, individuální
a egoistická posouzení
ale pokud mluvím za sebe
jsou plně opodstatněná
nedomnívám se
vím !
zahloubeni jsme v krizi
našeho myšlení
nehledáme
nové obsahy lidského cítění
otrlí dogmou komunismu
bytostně národní
národem rozumíme folklór
osobní identitu
za sebe
proč nezvedli jsme zbraň
poezie, ta hudba slova
komprimuje celek i detail
básnická metoda kompozice
je nástroj skladby slov
verš
skladební prvek partitury
nositel významu
ozvučí báseň rýmem
je prvkem melodie
ale kde je cíl
jež potřebujeme dosáhnout láskou ?
cíl identický hudbě
malbě, poezii
katarzí nového myšlení
nových obsahů a ideí
proudících ze všech koutů jsoucna
do současnosti ?
křečovitě a houževnatě lpíme
na starých jistotách
křesáme slůvka důmyslem
vtipem, ohebností
sekerky menší, větší
těžké jako kláda
různobarevné, ostré
však k zemi padá
.. stejná slovní drť
nemůžeme zůstat osamoceni
v klidu sebe samých !
být mlynáři přemílání
starých idejí na novou mouku
v novém mlýnku
v novém stylu
ale v staré mysli
nemůžeme umírat v neplodnosti
a nevzepřít se !
II.
dozrál čas k revoluci slova
neváhej, odvrhni bázeň !
k čemu ta míra slušnosti
ohledů a kompromisů
když nevede ven z obkloučení
ale k jisté smrti
děti po nás mají dýchat
stejný otrávený vzduch ?
proudící nové myšlenky
obsahy, ideje
nechtějí spasit svět
a řešit skladbu jeho vlád
umí však nastolit a klást
zásadní otázky života
naší generace
zpřítomnit její hlas
hlas našich práv
dost farizejství a příživnictví
loupežím a korupci
dost politickým lžím
zločinu uzurpace moci
dost obchodování zla s potenciálem mladosti
promnem si oči
a pozorně hlídejme pravé hodnoty..
IT society není jenom...
Globalizace není jenom...
Amnesty international není jenom...
GreanPeace není jenom...
skloníš hlavu
když vcházíš do soustavy škol k nasazení pout
v marketu koupíš si svůj denní jed
nasloucháš
ale nevypínáš televizi hned
prodáš se
a nevrátíš ten zpropadený žold !
protože
musíš žít a platit účty společnostem
docházet do práce
a platit jízdné společnostem
jíst, co nakoupíš
a co ti nabízejí společnosti
dýchat vzduch
co upravují společnosti..
ale
je to vláda a stát, společnost
jsme to my, co to chceme ?
život - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
jídlo - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
vzduch - manipulace, zavádění
unifikace, robotizace ?
kdo potřebuje
abychom bezchybně poslouchali
nelíšili se v názorech doma
v evropě, v cizině ?
kdo potřebuje
produkci HDP víc a navíc ?
kdo potřebuje
sdílet názory místních korytářů
hejtmanů, poslanců a senátorů ?
to mamon !
spojenectví nákupu a prodeje !
spojenectví vlád a parlamentů !
spojenectví zákonodarství a exekutivy !
vlády byrokracie a koryfejů !
nad člověkem, občanem
obyvatelem, nad populací !
nad myšlením, názorem, postojem
peticí, nad literárním dílem !
majetkem a výrubem lesa
plícemi planety,a nad přírodou !
nad etikou, nad láskou
prostitucí a shromažďováním ...
III.
v průchodu za Můstkem
vzpomenu na kata
na místo
kde květiny a zpěv
zvrátili svět - zde !
zasednu pod Václava
schoulený do sebe
nenosím žaket a chybí mi kravata
už ani duši nemám čistou
nouze mě k tomu vede
zbaběle mlčím
s jidášským grošem v hrsti
se zradou za kráglem
ta mě už neopustí
snad oči nevidí
k jakému konci vše se chýlí ?
nejlepší stateční
náš svět už opustili...
odešla půlnoc
jen ruka vteřinová
stejného času díl
ve mně zůstává
včerejší pustina
ve vteřinových intervalech
ze mne si utíná
a posouvá mě
k inkarnaci proudu
krve žil
zatím co v prachu hvězd
chemie zvedla život vřící
kopyta tvého koně víří
prach středověku
vracíš se k zemi
ke spadu jádra s pumou spěchu
když nové začíná
v obláčku
u boty na měsíci !
jsem tvůrce ag, takový chci být
víro moje
ty nedovol mi odejít
jen vzpomínky
ať si odejdou do tmy galaxií
k oslavě těla a duše
na ten sabat zmijí
už jenom tichý příliv vody
vzdouvá plachty větrem
tmavá noc
jistě nám nedovolí umřít zdarma
to ticho jsem já
a nechci příjmout jarma
revoluce je mrtvá
odešla v jinou stranu
pod sochou zůstávám
tebou pojmenován
zde pomníkem se stanu
Ludwig Jordan
15. srpna 2004
Žádné komentáře:
Okomentovat