HLASITÉ ZVONY

Hlasité zvony
(26. October 2004, 9:10)

na cestách sebe hledání
je něco
navždy k nemání
je to čas
hlasité zvony
z nádherných dálek
nám zvoní
na konci silnic
kráčíme po nich
°

prohlédněte
zatím žije
z modrých
jediná galaxie
hlas matčin
v sobě nosí
od početí
je člověk bosý
a letím, letíš, letí ..
°

snad jsem ji našel,
měním dýchání
zátoka snů
privátní pláž
luxusní úlomek ráje
sluncem smahnou záda
tvé tělo mé mysli
vodou srdce rozleželo
perlový hlas guru
obnažil lasturu
chvílí od níž
touhu voní
zvony
°

dnes opět sílí maják vzlyků
zbloudilý v ranní mlze skel
nese mě do hřtánu atlantiku
v přílivu stříbra zrcadel

do ráhen mojí plachetnice
zadřená stůně mořská sůl
vlna má nejde domů více
osud ji za horizont odnesl

buď bez obav, smrt nebolí
jaká čest rozbít břehy pompejí
s tvou láskou chci jít napoly
a mojí touhou sloužit naději

v meandrech vysněného smíchu
milovat budu tě bez ostychu
°

sice ji dobře znám
tu báseň z běžných kritik
no přesto rád ji dám
do sítě analytík

snad nebe bude jasné
obnaží její krásu
než strne od úžasu
a možná právě zhasne

báseň ..ta hrdá nevěsta
nepotrpí si na gesta
tak přimlouvám se za ni
poctivým stiskem dlaní

báseň .. není gramatika
ani smutné duše vzlyk
ani úsměv námořníka
báseň ...to je v srdci cit

poesie
srdeční arytmie
dívčí eufórie
podzimní symfonie...
°

slova voní jako báseň
z bílých květů vázy v mědi
něžná hlasně
napovědí

naslouchej jim
uvnitř v sobě
mluví jako voda chrámů
otupí nůž
zhojí ránu

slovo k tobě ..
jehož tělo
do tvé mysle vejít chtělo
http://www.totem.cz/enda.php?a=121082