Agnes
budu ti mávat z obláčku
(7. June 2006, 23:02)
jsi pro mne štěrbinou očí
chladivým bílým lněným šatem
elegancí výšivky rudých barev
jsi hrdelní z perel a lastur
zápěstní zlatému náramku
ve tvaru hada
jsi pro mne měkký sandál
z palmových listů
v dlouhých vlasech
spona slonoviny zářící
jsi krystal v hranici
vyššího vědomí bytí
rouhačství ovčího rouna
jenž skotačí na azuru oblohy ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=142180
chladivým bílým lněným šatem
elegancí výšivky rudých barev
jsi hrdelní z perel a lastur
zápěstní zlatému náramku
ve tvaru hada
jsi pro mne měkký sandál
z palmových listů
v dlouhých vlasech
spona slonoviny zářící
jsi krystal v hranici
vyššího vědomí bytí
rouhačství ovčího rouna
jenž skotačí na azuru oblohy ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=142180
mít tě rád
(13. May 2006, 9:17)
mít tě rád
bez výhrad
ruce k tobě vztáhnout
bez výhrad
ruce k tobě vztáhnout
branou očí
proskočit
nad propast se nahnout
proskočit
nad propast se nahnout
světlo vzít
touhou zbit
do tvé hloubky padnout
touhou zbit
do tvé hloubky padnout
do splynutí
věčnost mít
a nad životem vládnout
věčnost mít
a nad životem vládnout
tajemství dvou
(3. April 2006, 0:43)
střep rozbitého času
šém ulehnutí do písku
kadeře tmavých vlasů
tvým očím čelím
blouznivé noční včely
léčí v údolí polibků
zavanul ztracený vánek
bez ceny spálených slov
křižují podkůvky dlaně
ulehla ohnice v poli
jazyk ticha ji bolí
neklidem tajemství dvou
(3. April 2006, 0:43)
střep rozbitého času
šém ulehnutí do písku
kadeře tmavých vlasů
tvým očím čelím
blouznivé noční včely
léčí v údolí polibků
zavanul ztracený vánek
bez ceny spálených slov
křižují podkůvky dlaně
ulehla ohnice v poli
jazyk ticha ji bolí
neklidem tajemství dvou
ve tvém klíně
(12. March 2006, 7:28)
již jenom to
že ti můžu tykat
nás staví do jedné řady
něco mi pošeplo
zda ještě jsi
něco
co ve mně tlí
někdy míň
někdy více
taková intuice
jakoby závan větřík šum
odnesl semínko
za horizont mořských vln
a v zemi
kterou dobře znám
vyrostlo stéblo a klas
snad nejsem sám
když vyrostlo z nás
tak spěchám k tobě
po hladině
jako dítě
s hlavičkou ve tvém klíně
láskou políbím tě
(12. March 2006, 7:28)
již jenom to
že ti můžu tykat
nás staví do jedné řady
něco mi pošeplo
zda ještě jsi
něco
co ve mně tlí
někdy míň
někdy více
taková intuice
jakoby závan větřík šum
odnesl semínko
za horizont mořských vln
a v zemi
kterou dobře znám
vyrostlo stéblo a klas
snad nejsem sám
když vyrostlo z nás
tak spěchám k tobě
po hladině
jako dítě
s hlavičkou ve tvém klíně
láskou políbím tě
Osm čísel na mobilu
(13. September 2005, 21:24)
na hlavě mám kámen
žhavý jako plamen
moje dívka v noci chodí
s černým kormoránem
úzkost vane z Hané
snad mne neuhrane
ani neuhodí
než mi bude ámen
jako bychom se potkali
jen jednou
dechem tváře zblednou
tvé oči se smály
tichá čísla
šeptem volám
že jsem si tě zamiloval
moudrá psyché nemá sil
zavolat ti
těch osm už na mobilu
neplatí
(13. September 2005, 21:24)
na hlavě mám kámen
žhavý jako plamen
moje dívka v noci chodí
s černým kormoránem
úzkost vane z Hané
snad mne neuhrane
ani neuhodí
než mi bude ámen
jako bychom se potkali
jen jednou
dechem tváře zblednou
tvé oči se smály
tichá čísla
šeptem volám
že jsem si tě zamiloval
moudrá psyché nemá sil
zavolat ti
těch osm už na mobilu
neplatí
Zoufalství
(8. September 2005, 21:39)
nedaleko
v malém městečku
zkrachovala
společnost Praga
zkrachovala
společnost
stopadesát mužů
hledá práci
stopadesát žen
hledá práci
stopadesát rodin
předělává rozpočet
třista dětí
hledá svou budoucnost
snídaně oběd večeře
hlad a strach
miláčku
tohle si nemůžeme dovolit
dítě ani lázně
letos půjdu
na výdělky do řecka
nad městem tří hranic
padají husté kapky
choulí se do skořápky
a mračna hulí slzy
promiň
že mne to mrzí
má husté černé vlasy
tvářička dětské krásy
sen o kterém
s klukem vykládá si
maminko
proč já nemůžu mít
má hnědé
zasmušilé oči
odhodlání přejít koleje
a do ráje vkročit
pozdě je
panenko maminko
tvůj kluk dospěl
a se světem se loučí
zeptej se matky boží
proč její děti touží
zeptej se otce boha
proč beznaděj se rouhá
prý tak to musí být
nemůžeš více chtít
a nemluvně mi pláče
ranní ptáče
nedoskáče
tvoje máma nemá mlíko
aby potratila
skáče
zdravím průmysl
zdravý průmysl
on práci dává
ale i veme
člověk je živý
když žije země
další nesmysl
Jenom slova
(8. August 2005, 21:46)
OK, tak ne
už žádná špatná slova
aby ses nebála
se mnou se pomilovat
jsi stejná jako já
obětí internetu
popletený voják
smáčený ve fernetu
smrt moje bližší je
pro levnou mandolínku
mašli mi našije
na šíji pro hlavinku
OK, tak ne
vždyť jsou to jenom slova
snad by ses nebála
se mnou se pomilovat
(8. August 2005, 21:46)
OK, tak ne
už žádná špatná slova
aby ses nebála
se mnou se pomilovat
jsi stejná jako já
obětí internetu
popletený voják
smáčený ve fernetu
smrt moje bližší je
pro levnou mandolínku
mašli mi našije
na šíji pro hlavinku
OK, tak ne
vždyť jsou to jenom slova
snad by ses nebála
se mnou se pomilovat
Když budeš
(3. August 2005, 21:21)
když budeš štíhlejší, než štíhlá
když budeš....v dálce se jen míhat
k Jordánu seběhnu pro živou vodu
jako nic .. pár kluzkých schodů
pár kapek života pro svlažení rtů
pak budeš živější, než živá
pak v sobě.. méně přemýšlivá
vemu tě.. hajdy do hospody
také tam vedou čtyři schody..
a dopijem svůj život do všech dnů
(3. August 2005, 21:21)
když budeš štíhlejší, než štíhlá
když budeš....v dálce se jen míhat
k Jordánu seběhnu pro živou vodu
jako nic .. pár kluzkých schodů
pár kapek života pro svlažení rtů
pak budeš živější, než živá
pak v sobě.. méně přemýšlivá
vemu tě.. hajdy do hospody
také tam vedou čtyři schody..
a dopijem svůj život do všech dnů
kam's dala svoje básně !
chodil jsem si je číst
byly tak šťastné
a nezůstalo nic
už nejsou slunce jasné
neslyším ptačí hvizd
hřejivý úsměv prázdně
sfoukne mi ze rtů svist
snad mi je rychle vrátíš
přec nemohla's je ztratit !
chodil jsem si je číst
byly tak šťastné
a nezůstalo nic
už nejsou slunce jasné
neslyším ptačí hvizd
hřejivý úsměv prázdně
sfoukne mi ze rtů svist
snad mi je rychle vrátíš
přec nemohla's je ztratit !
Otevíráš se v moll
(29. July 2005, 19:20)
zaslechl jsem
úžasný elektronický
praskot vlasů
obnažil prostor času
a přistoupil
k zahradě Vesny
otevřela se v moll
pavoučí vlákno
plodný stvol pšenice
svítáním rozkvete
nádherou očí hříběte
doznáním
že naše já nám poroučí
odpouštět
smyslům prozradit
bolestné prohry do očí
pokorně v úctě být a žít
(29. July 2005, 19:20)
zaslechl jsem
úžasný elektronický
praskot vlasů
obnažil prostor času
a přistoupil
k zahradě Vesny
otevřela se v moll
pavoučí vlákno
plodný stvol pšenice
svítáním rozkvete
nádherou očí hříběte
doznáním
že naše já nám poroučí
odpouštět
smyslům prozradit
bolestné prohry do očí
pokorně v úctě být a žít
Jsou zahradníci
(28. July 2005, 21:53)
jsou zahradníci
ani neví
že vysázeli lásky květ
nemají zdání
nepotřebují nový svět
jenž prudce vyraší
a zpět jej loži nelze dát
plod v tobě zralý
bude slastně spát
však půda
která žít mu dává
chce polít vláhou
zavlažit
a polibků se nedostává
bez lásky k tobě
nelze být
naslouchá hlasům hlávka plavá
můžeš ji
slovem pohladit
Zlatý šíp
(27. July 2005, 22:58)
zlatý šíp
celý šik
podpírá ti mihalnici
protože
neví nik
že jsi moje kráska spící
já slepec
dobře vím
proč miluješ mne velmi
udělám
kompromis
a daruji ti můj prach střelní
prodám ti jej za pětník
k tomu luk
a pevnou mušku
rozměníš-li dvacetník
ušetříš
na bílou stužku
(27. July 2005, 22:58)
zlatý šíp
celý šik
podpírá ti mihalnici
protože
neví nik
že jsi moje kráska spící
já slepec
dobře vím
proč miluješ mne velmi
udělám
kompromis
a daruji ti můj prach střelní
prodám ti jej za pětník
k tomu luk
a pevnou mušku
rozměníš-li dvacetník
ušetříš
na bílou stužku
Med včelích klátů
(25. July 2005, 21:15)
povím ti povím, pohádku z novin
paměť se mi motá, do života
vyprávěl jsem ti
o vůni medu z včelích klátů
v zahradě pod oknem
postele s bílýmí peřinami
tlustými jak břicho tvarohu
kde visí obrázek ježíše
já cítil své klukovství
-
seno vonělo
bluzka hrotila se ti na prsou
toužil jsem tělem bez pomyšlení
co může být a není
potok šuměl
pod ocelovou kolejnicí
zábradlí vyšší
nežli já
-
najednou
slyším tóny tvého hlasu
varhany na mši svaté
v kostele ve sboru
hledíš na mne
pohledem jehly gramofónu
upsala's moji duši
copak to nevidíš
žádná jiná
se už nepíše
do zaplněné stopy ?
(25. July 2005, 21:15)
povím ti povím, pohádku z novin
paměť se mi motá, do života
vyprávěl jsem ti
o vůni medu z včelích klátů
v zahradě pod oknem
postele s bílýmí peřinami
tlustými jak břicho tvarohu
kde visí obrázek ježíše
já cítil své klukovství
-
seno vonělo
bluzka hrotila se ti na prsou
toužil jsem tělem bez pomyšlení
co může být a není
potok šuměl
pod ocelovou kolejnicí
zábradlí vyšší
nežli já
-
najednou
slyším tóny tvého hlasu
varhany na mši svaté
v kostele ve sboru
hledíš na mne
pohledem jehly gramofónu
upsala's moji duši
copak to nevidíš
žádná jiná
se už nepíše
do zaplněné stopy ?
K tobě se vrátím
(22. July 2005, 6:52)
k tobě se vrátím
najít to nejdražší
darované v objetí
tam není jeden u kormidla
ptáci tam mají obě křídla
než vyletí
s tebou se
lesklým jednokřídlem pyšním
staccatem černých klapek z višní
v objetí
dostávám jenom to
co dávám
tak pane vrchní platím
a napište mi blok
přestupků z nočních tratí
i jaký to byl rok
písmenky si jej zlatím
za každý bílý vlas
který ti nenavrátím
jen pozastavím čas
(22. July 2005, 6:52)
k tobě se vrátím
najít to nejdražší
darované v objetí
tam není jeden u kormidla
ptáci tam mají obě křídla
než vyletí
s tebou se
lesklým jednokřídlem pyšním
staccatem černých klapek z višní
v objetí
dostávám jenom to
co dávám
tak pane vrchní platím
a napište mi blok
přestupků z nočních tratí
i jaký to byl rok
písmenky si jej zlatím
za každý bílý vlas
který ti nenavrátím
jen pozastavím čas
