PERMON

když neznáš

(12.05.2006, 23:56:00)

nabízím ti svoji ruku, lidskou dlaň,
která je vstupní branou do mne,
do mého nitra ..
jsem rozlehlejší, než hlavní loď chrámu,
jsem rozprostřena
od své místnosti meditací
až do hloubek moří a dálek vesmíru,
posílám za tebou své myšlenky,
jako posly zvláštní lásky,
vstřícního porozumění duší,
které vedou ke spojení dvou těl ..
ale nevím .. nic není jisté ..
naše závislost je úměrná pohodlí ..
nedospívají jenom stromy v lese .. _:-)

když neznáš
jsi nepopsaným listem
vědomí
míhotavých představ
v plejádě hvězd
vůz
plovoucí na řece
bytost
vlasatá nádherná
vysoká štíhlá
s upjatou chůzí
na špičkách chodidel
lnoucí a vztyčená
pro knížku v knihovně
pevné rty milence
krásu umírajících vteřin
přítomnosti ..

http://www.totem.cz/enda.php?a=138950

 

s robotem
(27.03.2006, 22:57:00)výsadou člověka a přírody je asymetrie ..
precizní symetrie je mrtvý děs ..
elektronický tón oživí kreativnost DJ,
který vnese do kompozice,
třeba i do remixu lidské vědomí ..
robot nemůže cítit,
nebylo mu dopřáno .. _:-)


zkoumání do spleti slov
v různostech sjednoceni
krátký výkřik
když člověk je slovo
nebudeš neoblomná
jako svět

jsme virtuální
jak poznám že nejsem - nejsi
inteligentní robot
nevím, nevíme, nevíš 
máme krev (olejíček ?)
bylo by to krásné i s robotem ?
http://www.totem.cz/enda.php?a=132950


voda z Jordánu
(27.03.2006, 22:31:00)

hlas stoupá nad hladinou
vidím obrázek a dívku jinou
nesu jí      za hrst živé vody
vedou k ní čtyři kluzké schody
změť polibků    pro ovlažení rtů
zčísnu tě    hajdy do hospody
také tam vedou čtyři schody
v údolí záclon neobvyklých dnů ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=132943


Na kousek kůže
(30.12.2005, 20:56:00)

jsou místa na zemi, kde se dívky zbaví panenství v chrámu, jsou také místa, kde se to provádí v nemocnicích, většinou ale se to odehrává při první lásce, při zalíbení...když je dvojice dostatečně poučena..nic se neděje..sex je součástí života a má svou prioritu mezi nejdůležitějšími podmínkami lidských vztahů...Jsou však místa na zemí, kde se nelze milovat před oddáním do manželství .. tam je otázka sexu těžkou zkouškou charakteru i zdraví pro milence .. a každý nevystačí s nevinnou hrou netting, petting .. o tom to je_:-)


ručnímu kousku papíru
jsem svěřil vilný vzkaz
tvé duo svůdných zafírů
navštívím v noci zas

odtrhnu plamen od svíčky
i jinde bude tma
nebudu shánět paklíčky
když touze nedáš mat

stou noc si se mnou pohráváš
stou noc poklidně spíš
a že je vášeň nespavá
jakživ nepochopíš

na kousek kůže bolavý
ti šeptám smutný vzkaz
už mě to vůbec nebaví
s jinou si zlomím vaz !
http://www.totem.cz/enda.php?a=121551


Sirén
(17.12.2005, 19:49:00)

nechci, aby umřela..ale ona je také jiná a když podstoupí tu anabázi se mnou, bude odolnější...tolik se bojím samoty, přemlouvám ji, je mýtickou bytostí..žádná Lochness a snad ji bohové dají více šanci, než bláznívému poetoru, tedy té bytosti, co v něm vězí a na které mu záleží už teď více, než na těle smrtelníka Jordana .. Sirén ?!


čekám tě
snad se osmělíš
volám tě
v tryzně
zde se nic nehroutí
ta obrostená koule
z kamene a lávy
objíždí obří trpaslíky
žhnou peklem
K55 hravě
krásná Sirén
v pouhém zdání
jsem opět jiným
právě
http://www.totem.cz/enda.php?a=120094


Závislý hmyz
(11.12.2005, 16:02:00)

vlastním zrakem, otráveným výpary exhumace pravdy a žalu, úderem horka a kalů nad ocelí z nerezi, vulkanizační páry třetího kotle, nevidím co jiní, necítím co jiní, opravdu jsem jiný ? vonící zahrady zahnívají od kořenů, hmyzí mor se zmítá v předsmrtné křeči, čas živých se krátí a k útěkům se chýlí .. vesmírné dálky snad lákavě zní jen papíru, žít a život dát, být a nechat kvést... kde kámen na kamenu, kde sálá zář obřích hvězd a v mrazu drolí zemi noc ? opouštět, nacházet, vracet se ? s tebou, nebo sám ? s vámi ? hloubka je čas do dálky .. se blíží ..


1
tvé vlny...
tak dlouho krásné
tříštivé kadeře
lokny k sečítání
prstence kutálení
na ramenou
hnědé oči
roztřesené rty
brnění prstů
ze spropitného
halena mlčením
stínem a vůní

tvá vlna na lodi
vystoupí poschodím
majáčku do oken
hrdelním výskokem
spínáním šátků touhy
sdílením svitu
ředěním tmy a mlhy
do taktu zrcadel
smyslné rty
měkké poddajné
živé polibky
zvlněné vlasy

můj dech
na zadní straně hrdla
divoce zakloněn
esenci chřípí parfému
slunci v lomu

2
špička nože
hudba a sníh
plovoucí nad zemí
beztížný motýl s křídly
spící muž Leonardův
s tužkou
Adam narozen před  L.P.
pozoruje jediným okem
nahý
probuzen realitou alarmu
táhne se
vstává
odchází z místnosti
pro nespočetná poselství doby
nechtěl být mrtev
neměl být

3
ale je
zakrvácené tělo na displeji
mladý 23
pohrdnut výtahem
smích do společnosti
zborcená křídla
bezletového spojení
bez držení za ruky
nadlouho zapomenut
dotýkání šance
hloubka pravdivého těla
zmizela extáze
radost blaženost
konverzace plynoucí
přímo z láhve

4
závislý hmyz
ochrání rýžová pole
dře do hrud hlíny
a vrhá se k soustům
část mozku vyceří zuby
rybí hlt
vymkne čelist
pro lok čiré vody
obnovování sílou touhy buněk
růstem
čeká na déšť
vodu kradenou průmyslem G8
schne
rezaví pod kmenem lípy
v krátkém slunci
3 měsíce
než oni vrátí déšť
kyselý úryvek písně

5
klíč od pokoje
milovaná
zlomek součástí mého bytu
devět měsíců
instinktů  vášně a muk
drahocenného daru
v klidném průduchu
tiše hláskuje
daleko od zálivu
v lodi bez vesel
miluje minulou noc
od jejího
posledního vzlyku ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=119129

 

My dva
(11.12.2005, 10:13:00)

my dva jsme hrází proti všemu
střídavě se podepíráme
když jeden z nás zeslábne
zmalomyselní v pochybnostech
proto je těžké opouštět
rajskú zahradu planety
a vydávat se do vesmíru
bez lidí..

start sám   den a noc
prázdno zděšení modrý vítr
lhaní planet vnitřní smír
vesmír pro bolest vzdálenost nekonečno
vědomí vidění prozřetelnost
ty a já  my dva
ptačí zpěv  chválí světlo
tanec dívek barevná rej
opouštěmí pád v noci
stále  mám tě rád

úklon květiny hluboká rokle
hra větru  výdych vdech
racci   hluk v úzkých drahách
neslyším  žízeň a hlad
poryv vánku  strom praští
pěna vln  skála v pláži
svěží vzduch  vale snům
stále  mám tě rád

paprsek hranolu sprchlá duha
úžasný život  smrt
úžasná víra završení
vztek  žízeň a hlad
temnoty  zamčené zdi
návrat přílivu jádro linie
pýcha  hladová ústa
jak krutá   umíš být ?

kolikrát   mám přežít
dej mi čas  být
vzduch  uvnitř rukávu
dovol mi  žízeň a hlad
můj lodní stožár  čtyři větry
má křídla   noční běh
má sevření stoupavý pulz
přetni  kotvení můz
http://www.totem.cz/enda.php?a=119111


Biliony signálů
(14.10.2005, 20:39:00)

jako výkřik volavky nad hladinou jezera, rychlostí zvuku se odpoutává lidská bytost myšlením od člověka středověku.. již se nestanovují hranice, ani čas...dokonce se nelze měřit ani filosofií, ztrácí se kriteria jistoty (Leary) a stanovují se v pohybu, protože je člověk toho schopen. Divíš se .. divíš, moje milovaná, že jsem tak nejistý a věším se na tebe.. kde jinde bych našel důvěru a jistotu, než v tobě..denně se v tobě ztrácím, abych prostoupil do budoucnosti, vstupujem do tvého kříže s nadějí, že v něm najdu sílu ke změně skupenství těla a duchovna..

tělesné procesy člověka
pod kontrolou mozku
probíhají mimo úroveň vědomí
jsou rozmanité
obsáhlé, moudré a precizní
jak je to možné ?
spánek probíhá pouze tehdy
ustane-li vědomí

sedmdesát pět až sto trilionů
živých lidských buněk
vysílá zprávy
a potřebuje odpovědi
mozek je neustále přijímá
analyzuje
a vysílá pokyny
biliony signálů
probleskujících mozkem
přenáší ohromující náklad informací
sledujících stav
vnitřního prostředí těla
a stav vnějšího prostředí člověka

bez účasti mozku
nemůžete polykat, ani zpívat
myslet na minulou noc
ani na zítřek
nemůžete registrovat
svědění na krku
a vyprávění příhod
ani cítit vůně
a slyšet hlas přítele natolik
aby jste byl schopen
okamžitě reagovat
poškrábat se na krku
usmát se
anebo polknout

mezitím mozek
monitoruje, analyzuje
zpracovává
ověřuje, kategorizuje
chemické složení krve
těplotu těla
dýchání a všechny procesy
udržující vás při životě
všechno
mimo úřoveň vědomí
vědomí je jenom
dílčí funkcí mozku

proto je spánek
natolik kritickou nutností
že nás prostě přemůže
když jej tělo potřebuje
a když jej skutečně vůbec nemá
dochází ke kolapsu
a úmrtí...
http://www.totem.cz/enda.php?a=111838

Skalpel
(22.09.2005, 12:35:00)

hm.. že by tyhle byly ty básničky ?
peříčka ? kuličky ?
inspirace ? zajíčci ?
asi že jsou !!
jak roztomilé kuličky
všechny ty
moje básničky
jaké hry
jaká peříčka
čas běží pryč
čas nevyčká
i moje panny hrají si
hééj Metaforo
Inspirace
zajíčci !
vás opustit
věru lehké není
to bude hrozné
provinění
veršovní hříčky
slávíčky
ustrnou ve mně
navždycky
když prostý krátký
život můj
ukončí skalpel
velmistrův ..
http://www.totem.cz/enda.php?a=109397


Den bez tvých rtů
(26.08.2005, 22:05:00)

krásno je v nicotě a tajemnu, v poznávání a pokoře. Co neobjevíš, neznáš..prostě nemáš na to svůj názor, svůj prožitek a není to vykoupené vlastným chybováním .. ty nádherné dlouhé ruce, tak jemné .. proč ?

nesleduj mé noční kruhy
v nouzi světel
můj den bez tebe
je dnem beze rtů

a můj dům
opustil jsem v třešních
však nekvetl
zmítán závistí
všech bezzemků
http://www.totem.cz/enda.php?a=121466


Objetí
(13.08.2005, 9:28:00)

jsem netrpělivá, čekání se stává mým údělem, čekám na dozrání, čekám na tebe, čekám na splnění svých snů a budu čekat na tvé dítě, čekám na zrání svých dětí a vnuků, čekám jak uplyne život a blíží se smrt, přestávky nevyplním meditací - vím, že jenom prací svých rukou, obětováním svého osudu pro jiné, pro příští, protože jenom já jediná jsem nositelem, žádná jiná bytost to neumí. Přivést člověka na tuto planetu, přivést živou bytost pro lásku.

za vesnicí prostá
dřevěnice milá
jejíž přítmí bílou blůzkou
jsi rozsvítila
jen pryčna a skříň
heřmánkem vonící svatební síň
křížek krista tiše loudí
magnetické proudy

dvě židle a stůl
jako vánek podél stromů
koberec se vlní domů
štěstí dosáhl
my dva tajně do doliny
vracíme se spolu
rozechvívat hlásek líným
zvonům

dlaní rovnáš slovní stíny
vzlínáš tepot žil
zda jsme to my a ne jiní
kdo se obnažil
milování živé ženy
v tichém sevření
výkřik od severní stěny
přistál na zemi


Břicha velryb
(31.07.2004, 17:48:00)

slovo dosáhne dál a rychleji než světlo, ale příroda so rozumí a neplodí ekologické katastrofy, jako lidi.. bodejť ne - asi tak čuměli do plánů inženýři zamíchali betonskloaocel štíhlý ten barák bude devět pater do země blíže k magmě a tlaku jádra planety padesát k obloze blíže k centauri a černé díře kosmu až tolik ? to už neumím si představit to dílo ! a ty básníku duše básní zkoušená tvým posláním jsou patra slov a hudby patra vidění lehoučké přiznání.. kolik pater vidíš do země a kolik do nebes ? blýskají se v nich bílá břicha velryb tvoje duše vidí ještě dál a výš na boží břicho budhu v sakatě žraločí ploutev do skleněného tunelu moře v nigatě a plačícího muže ve výtahu v eiffelově věži..


Piješ tu sherry
(31.07.2004, 17:44:00)

piješ tu sherry
piestuše
chladně ležíš
a dotýkáš se mých rtů
voníš tou sherry
nettingem
a chladně měříš
v dychtivém lůně touhy

přikrývkou splyneš bílá
pettingu síla
dej již
na moje čelo ten prst
o ničem chladném nevěděla's
ostrou chuť do mrtvého těla
piješ ji sherry
skvělá

nesmírná vlna slasti
proteče
něhou tvých rukou
polibků pohlazením
vzpínáš se jako v strasti
tajemstvím otevřených dvěří
tvoje tvář voní sherry
v kolébce
se mnou nad propastí..


Pozdravení
(31.07.2004, 17:43:00)

sběratelkám džbánků
vyvolávačkám shody,
léčitelkám
nemocných srdcí
nejlepším pro všechny
i pro mne
dívkám s úsměvnými ústy
hladovým labutím
svatební šaty kupujícím
milujícím a plačícím
milenkám

též odhodlaným a chybujícím
hledajícím a nacházejícím
málokdy bezstarostným
ustarostěným
hledačům souzvuků
einklangen, consonancen
hledané a nalezené
všem virtuálním přátelům
kterým na mně záleží..

 

Zakázané verše
(31.07.2004, 17:22:00)

verše rýmované, verše nerýmované,
verše epické, verše volné,
verše polní, verše svolní,
verše s melodií, -to nemůžu,
ale můžu večeřet v Magnólii !

mám zakázané verše
nedobré znamení
spoutám je do rešerše
na prózu pozměním

vyskočím na katedru
orátor z kamene
svou duši próze vetřu
ať shoří v plamenech

panenko zvedni oči
proč stydíš se mých rtů
tvou duši nezdivočím
v polibku za myrtu

do květin na zahradě
vkládáš se do rýmů
neptám se jakým právem
v chlapeckém kostýmu

u mýho splávku sedíš
kačenko uplakaná
i němé ryby vědí
že udřela mě hrana..
http://www.totem.cz/enda.php?a=120213


Hlasová pošta lásky
(31.07.2004, 17:18:00)

když jsem se u tebe učil,
když já tebe teď učím,
stále jedno na mysli mám,
že štěstí není náhoda,
že jsi tu se mnou
a nikdy nebudu sám..

nevlastním tě
ta nepochybná jistota
může prasknout
věnováním na zadní straně
v klišé fotografie
vzpomínka na perzském koberci
na tebe nademnou
a mandlové mandle
bez kůry rozinek
na podlaze lhářů

hlasová pošta lásky
mne nezdolala
bojuji s portrétem
a ty mi podáváš prst
abys vykleštila večery záletnic
se vzpomínkami
žák-učitel v dokonalé třídě

jen kosti ryby
zůstaly ti v klínu 

 

Rotace
(31.07.2004, 17:16:00)
 
nepodceňuji japonce,
umí zaostřit detail až k nesnesení,
a pravdu vyrýžují do tla,
je zajímavé uvidět ji
in natura !

náhodný poryv
opět a opět
obrací stejný záznam
starobyléhu fonografu
rotace v každém zrnku rýže
v semenech trvalé lásky
pramení 

Naše nové kotě
(31.07.2004, 17:14:00)

ty kočky jsou jako seismografy,
taky hlodavce i domácí zvířata,
např. slepice -
uklidní mě často velice !

těšíme se
že naše nové kotě přede
schoulené u ohně
hustý déšť tluče
do kovu střechy
do mého podpatku
na dlaždicích

vítr bičuje křoviny
než bleskově shoří blesk
a temnota je hlubší
naděje sdílí naše teplo
těší se
že nové kotě přede 

Ztracené tváře
(31.07.2004, 17:12:00)

léta tudy procházím
jako bych neviděl a nebyl,
něco tě musí nakopnout a zastavit,
abys viděl a překonal svoji slepotu !

vstoupilo mlžné ráno
do naší ulice
nakopávám zbloudilé lahve
stavím se u pití kávy
u ženy usrkávající
se ztracenou tváří
horkou páru
tam se vrátí slunce

slyším telefon proti uchu
dýchání třešní
stoupající povyk
vykleštěných sedmikrásek
záhvizd elinky
můžu začít
hrát jako spící holub
a zalévat svůj kaktus
žlutou tváří nemoci 

 


Nová láska
(31.07.2004, 17:10:00)

to je hloupost,
že staří lidi se nemohou zamilovat,
oni jenom nemohou tak vyvádět,
jako my !

postarší dáma
tažena dolů po ulici
v stojanu na deštníky
má šňúru perel v ústech
umdlívá v parku
do velké lepenkové krabice
nedaleko stromu
který odešel
jako její nová láska
bez ošetření 

 


Model královny
(31.07.2004, 17:07:00)

to říkám jen tak ledabyle,
ale ty oči mne propálily skrz,
až se zadymilo
a já tam klidně stál,
aby nebylo vidět,
jak jsem trop !

jezdil jsem na novém kole
zmizel ve skryté myšlence
mezi bodnutími porodu
prvním pláčem
do záře světlomětů
v poště nebylo nic
žádné tělo svíčky
anebo krupobití v majáku

jenom teplo uvnitř kostelu
vpád měsíčního svitu
štěbetání ranních ptáčků
a dva rubínové korále
ve tvých očích
model královny
a já - vůně sosny..

 

Zpěv sýkorky
(31.07.2004, 17:05:00)

ten koncert byl supr,
nálada skvělá -
asi jako dávno předtím,
pochopil jsem,
kdo zlomil hudební dějiny světa..

odvál jsem růži ze živého trnu
u louky neznámých fialek
uschované v lesích
jenom pro tebe
k čemu je lhaní
pod hvězdami
v noci spánku

obejmul bych tě
na denní procházce
a naslouchal
tvým zvukům sýkorky
v chladu
i kdybys byla v slzách
zpíváš

upřeným pohledem do galaxií
jenom pro tebe
půjčím si kolo
koupím pizzu
a dva lístky na McCartney 

Sýrové oko
(31.07.2004, 17:01:00)

tak a jsme bez rýmů,
film je černobílý, patos nulový,
nostalgie žádná, čistá fakta -
jsem moderní, módní, chic ?

v nádražní restauraci
padl mi do oka
pláč málo mocného
postavil se chudý
model trans popela
a přál si válku
průduchem plic
skákal mu písek
nějaký svět
a chrapot
tak jsem mu koupil menší rum
pil jako stožár
hledící sýrovým okem 

 


Princip existence
(31.07.2004, 16:58:00)

jakoby tím princípem byla :
začít, aby skončilo,
je to opakování,
spirála se stále vyšší kvalitou ?
spirála bez konce ?

nedovedu pochopit
princip existence
z černé tmy
třeskem napřáh stíny
zakřivěné jak galaxie
v nichž sluncí součet
planetí stíny poběhlice

nedovedu pochopit
ten kámen
zplyní vodu
božím snad vnuknutím
je u ní život u porodu
a zlomí mrtvou hmotu
pro věky věků

my lidé
běžci pár staletími od prvoků
k buňkové informaci
bláhově věříme
že náš popel je věčný
příjde čas účet bude zarovnán
dluh nutno splatit
a do černé tmy
se vrátit..

 


Albatrosové
(31.07.2004, 16:48:00)

jsou jiní jako my,
piloti létajících strojů,
nehledí na domy,
stoupají nad letky ptačích vojů,
hledači tras a výšek lodivodů,
setkání se zemí
se často v noci bojí
a vydechnou když kola stojí !

své rány pokryješ měchem
s vůní mincovního rosolu
na mém rameni
udělej shromáždění
minulé noci
pod prachem pohlednice
klouzaví albatrosové
opouští dům starého kamaráda
do deště hřbitova
do hrobu stejného jména

pod těžkým mrakem
blesk z neonu je v louži
smýká ovzduším
jak v ohřívači vody
orosí světlo
lněným vláknem.. 

V mém údolí
(31.07.2004, 16:43:00)

co je k závidění ?
mamon ti život změní
a zcizí čas !
těm lezcům závidím,
co staví svůj čas,
pomalu plyne bez kyslíku,
cítí tu odstředivou sílu
do vesmíru !

jsem vrtošivý vítr
vzdálená hudba
v opakujícím se potlesku
tvář rozervaná od skal
a uzdravená orchideí
vyhýbám se
nesčetným větvím
v mém údolí větrů
naslouchám
chvalozpěvy hmyzu 

 


Strom hrůzy
(31.07.2004, 16:41:00)

jenom neříkejte, že přeháním,
násilí všude i v rodině
stále víc plave na povrch,
stále tíž je žít
bez násilí -
trvale udržitelný rozvoj ?

mrtví jsou neporazitelní
odstraněni z reality
ječící rodiče
a ječíci děti
zmrzačení v tichém chodu času
hřeby
pro ukřižování figuríny

pocítí tátovu lásku
skrze mučení věkem
batolata v celtovině a násilí
směšné víno a hořkost
čokoláda
a pražená kukuřice
strom hrůzy
transfokátor k umírání 

 


Evoluce
(31.07.2004, 16:39:00)

to je poezie budoucnosti,
žádná metafora, žádná poetika,
obsah zdrcující

evoluce je dílem přírody
vývoj řídí
základna genů
souhrn náhod
ve využití příležitostí
živé přírody
snad byla na počátku
prozřetelnost
a jiné světy
měli stejné šance
jejich evoluce
může mít vyšší úroveň
jiné galaxie
a planety kde život
byl, je a bude 

 

Myší cesta
(31.07.2004, 16:23:00)

když neuskočíš, zajede tě,
v zimě, v létě,
průlom v kariéře chystá,
kariérista
myší cestou
ukazováčkem zvedá listy
zvrásněné ovoce
seká hlava nehlava

zatímco jsme leželi
zasáhl mě prst
natažený od světla měsíce
cívka ohně
do linie bílé hlavy
v něžném polibku
a po žhavém vláknu
vešla do mne láska 

Na špičku stébla
(31.07.2004, 16:20:00)

zaostři zrak a uvidíš,
nemáš čas ?
tak ustrň zas,
snad je ti na obtíž
se zamyslet a zpomalit ?
anebo jako člověk žít ?

nejtěžší slzy
a nohy neběží
jen ztrnou v kamení
ženám jihnou slova
děťátka moje nenarozená
tolik jsem si vás
vychovala
a kolik pochovám vás znova

dobře jím
holátkám nenarozeným
nemusí se vracet do mámy
ani se nezachytí v sítich
nebolí a netrápí je žití
v toužení život neporodíš
dej znamení naději
do živé vody
ať šupinu vhodím
a dítě z lásky zplodím

na špičku stébla
mladé uložíš
do větrů
k zemi se skláníš
polib ji miláčku radši
prochodíš na ní
osud matčin
život vše mění
ani tak ani tak
lehké to není

Melancholie
(31.07.2004, 16:00:00)

v mé duši žije
melancholie,
smutek roznáší,
holuby plaší,
do srdce vlije, jen klid,
zítra den stý je,
a moje makina jí kazajku šije...

odejdi lásko odejdi
bojíš se živé vody
nech vadnout svoji
poslední stužku
z prohlídky módy

na prochádzky
sám bez sebe chodím
u řeky svět je mi
prázdnou lodí
můj kámen - svou schránku
napospas do řeky vhodím



Iskierka na obzore
(31.07.2004, 15:42:00)

keď ten ďalekohľad dovidí galaxie,
iste dovidí aj na moje trápenie !

iskierka na obzore
kockatá, vrhnutá
nemôže dúfať
že mi podáš ruku
ani ja
dva body pod oblohou
a Hubble obrátený k zemi
vidí ako žiaria
svetieľkujú láskou
krásne je mi

vlak odchodí, héééj pane,
nechali ste si život na peróne,
odložím vám ho do úschovne,
aké meno ? permon ?
tak vidíš nekúpim si ťa,
ani nepredám
lebo už si a ja som sám
rád, aj ty možno rada
snáď druhého jeden hľadá

občas mám vlnu krásnu zelenú
hlbokú ako more
však nepôjde mi za ženu
ani v astrálnom reaktore
tak kolami hrkotá vlak
a ten zvuk doznieva
žena sa usmieva
na teba na mňa
čo sme to všetko videli
pomaly sa život od nás od tela
oddelí ..

Si jed alebo láska
(31.07.2004, 14:56:00)

bláznivá zamilovanosť nepozná mieru,
ani sklamanie,
najmä ak cítite
že hmatáte pulz svojho osudu..
jediná otázka
si jed, alebo láska
červenou ranou sklamania
vysúžia hlásku jed !



Na perách tvoja chuť
(31.07.2004, 14:42:00)

na perách tvoja chuť mi zasychá
chuť čerešňového tabaku a vína
z plechového kalicha
v červenom kameni
krížená vôňou levandule
zvlneného svetra
chuť nežného pritlačenia
úst na ústa
a zlomu v mrazivom prechode
trasúceho sa tela
ó bože to si chcela ?
aj ty ?
chuť  - neznáma sila
primknúť lono k lonu
a zlomu v túžbe
oddať sa, nemyslieť a nevidieť
nie, nič, len stíchnuť
a počuť nežný hlas
a zas, a zas, a zas !
 

Je máj
(31.07.2004, 14:39:00)

to má byť polohopis,
miestoopis májového rande,
podala si mi ruku,
potešila ako leto a povedala ano,
kúsok sa prejdime.
NIČ VIAC !

studená ruka chladu
odostrela
hlas krvného tlaku
vlásočnica
rieči prúdy slov
tvoja dlaň leta
vyriekla svoje ano
vzrušil som stisk
vlnky sa člnia
v rákosí žiab
už nevládne chlad
vtáci
v zelenej stromoguli
vystierajú krídla
v zobcoch trsy tráv
je máj

Gravitace
(27.07.2004, 20:57:00)

kdy mi vrátíš
všechna ta moje nenapsaná
milostní psaníčka ?
já vím..nikdy se nevrátí..

noc po noci
kradu ti siluetu
nalezá u mé lásky
tichou pietu

nevinné
slzy morany
skanou do dvorany
básníkům
tančícím na víně
***

do tvé zahrady
jsem svěžím vánkem
nájemné splácím ti
kočičím spánkem
***

odfoukni pavučiny
z mé staré zásuvky
milostných psaní
je bez dna
bez vsuvky
jen z tvojich dlaní
***

odmítá země
gravitaci
již první
do kosmu
spadli ptáci
***

vráskavé sucho
v němž
řeka tváře mění
vlny její
se chvějí
v zrcadlení
*** 

Placebo
(27.07.2004, 20:50:00)

tvé ruce sypou zrní na dvoře
a já tvrdnu v letním táboře...
právě přemýšlím nad sebou
že nevím co to je placebo
sakra pomněnky tkaničky
život... na něco si hrát ?

jsem sonet poetor
permon a tatran
a svoje báseňky
mám rád
***

řeč už se zasekává
když ke spánku
si líhá tráva
malinko zabolí
laní srdíčko
nelíhej hošánku
nezaspím
polib mě travičko...
***

v svitu měsíčním
boky pohupuješ
bójko hraniční
svobodu prolamuješ
hudbou lůna
napjatá jako struna
***

pod starou suchou lípou
pod mladým javorem
sýkorkám štěstí sypou
tvé ruce na dvoře

dnes jsi mne odloudila
tvým veršům na netu
své lože labuť bílá
vysní vám v appletu
***

nikdy se nedovíme
že k místům zabloudíme
kde nevedou už žádné cesty
jenom dvě dlaně
do sebe
se vměstí

snad rozběhnou se cesty
na rozcestích
snad ne
na trasách toužíme se svézti
jež nejsou pouze zrádným
štěstím...
***

tož zpívej vranko zpívej
populární ptáku
jenom
slez z té šíny
neboť
zajedou tě kola vlaku....
***

nebuďte smutná
slečno
ledový vítr nejvíce
snášejí hrdé orlice

hééj orlí dámo
výšky světa
co v nich létáš
prudké vichry z rána
škodí křídlům
vykřikuje vrána
ke kolu na poli
provazem
přivázaná !
***

na cestách sebe hledání
je něco
navždy k nemání
je to čas
hlasité zvony
z nádherných dálek
nám zvoní
na konci silnice
kráčíme po ní
***

já vím
verš poví více
než z rakve
voskovice
jsem rád
ža moje slova znáš
nejnovější zvlášť
a mnohem víc ti dám
jen zavřu tenhle krám

neboj
sonet tě neuhrane
už sedm let
hledá koně vrané
***

ona (sjuu) :
ach zapřít tu prázdnotu
do které padáme
jablko dozrálo
adame

on (sonet) :
ach vrátit do ráje
ježíšovi stáje
hadí dřevo
evo
***
Sivo sivá hlava
(27.07.2004, 20:45:00)

krásná je
sivo sivá hlava
životu
často se to stává
že jeden
brouzdá divou vodu
a druhý
sleze tisíc schodů

však láska není
mokrá
ani v nebesích
je tajemnou mocí rán
projevem noblesy
***

život nás k tomu nenutí
opět být šťasten před smrtí
milovat vědět že to jde
srdci lze láskou vrátit dech
ač před smrtí
opět být šťasten
nikdo vás k tomu nenutí
***

od jezer jeleni
vystoupí směle
až k vrcholkům mračen
rákos se zelení
barevným tělem
divokých kačen
***

napsal jsem o jaru
nebylo komárů
slůvka zdařilá
tvou láskou ožila
a jedno psaní dítko
čisté snad
nelítostnou chvilkou

vzal ho kat
tak ti ho posílám
jistě jsi první
je ještě teploučké
v peřince chrnká, vrní
chce si hrát
***

spleen
bílé chryzantémy
smuteční hymny
tmavý stín
anonymní
uplave měsíci na vodě
svíčka a plamen
náhodně
zcestně
připíjí saké
spleteš se přesně
v zrcadle také
přilož do kamen
***

jen opustil jsem
svůj dům
má zahrada
stává se
domovem motýlům
***

co hledáš nenajdeš
v poušti
bláhově doufáš
že tě neopustí
je v tobě jako zář
když nevrátí se
sám sobě
jsi lhář
***

vylitý měsíc
jako
chrámový zvon
vnořil se
do moře
***

Kdo jsi ?
(27.07.2004, 20:41:00)

nevíme kdo jsi,
tak se měníš,
že stále jsme vdovci
a vtom je ta potíž...

láska ?
je tolik světů duší a těl
ona jenom jedna je

kondorem japonských skal
do modrého moře odletěla
shinkanzenem
ostrovy proletěla
do moří rýžových polí
do litinových poklopů tokya
ona jenom jedna je
***

v sklepeních
pod špilberkem
dutě zní kamení
na zelném trhu
ona jenom jedna je
***

pro pastevce
vůli boží
pro malíře
muže
jenž sahá k noži
ona jenom jedna je
***

náboženstvím
mnohoženstvím
simone bevoire
v hárému
šejka a adesalénu
ona
jenom jedna
je ve tvé duši

ty ostatní
ty jenom
tušíš..
***

kdo jsi
smuteční vůní
září tvé lkání
mistryně v unikání ?
***

ať bolest je nám radostí
ať v duších mír
se rozhostí

ať času dost je
pochopit
že jenom tak lze
plně žít
*** 

Bláznivý godot
(27.07.2004, 20:36:00)

nejdřív hledáme (dívku),
pak čekáme (rande),
pak očekáváme (děťátko),
a zakrátko...

tvář tvoji hladím
zajdu snad i dál
předtím však květinu
své touhy
bych ti dal

malou růži
cyklámen
antúrii
snad milší by ti byl
mých rtů dotek
v šíji

snad snad snad
to všechno není sand
bláznivého Godota
přesýpá písek
jako Sandová

není to lehká práce
daisy
vědět a pokaždé tě ztrácet
láskou se chlubit
já vím že tam už nejsi
anebo nejsi
to be or not to be ?


Klíč k tobě
(27.07.2004, 20:31:00)

svět je plný klíčů,
i já mám těžkou klíčenku,
jenom klíč k tobě mi chybí,
vězí ve tvém výklenku...

než spoznáš včelí volání
zeptej se svých snů
co je ti
proč kladeš dlaně ke skráním
a tělo vkládáš
v objetí
***

bůh ví
zda vůbec k tobě klíček stačí
zda tvůj sen
v sobě nocí vláčím
otvírám vody dokořán

nevcházíš
hledáš
jinou bránu brán
***

sen neusíná
ani nespí
k pramenům mládí
hledá cesty
nad mořem ptačím
zkoumá trasy
do vlaků jižních
nasedá si
***

snů tuny
vězní hřbitovy
nádherná těla
skvělí muži
žádný však ..lásko
nepoví
a nedaruje růži
***

horkou nocí
datle voní
řeklas chlapče
tys mi to navařil
prý.. češtinářko duší

a já na tvářích
tvůj vlídný úsměv tuším
***


Naději ochočím
(27.07.2004, 20:27:00)

takové obrázky, žádná dramata,
od lásky rtěnkou čára napjatá..
naději ochočím
svítání zaslechnu
na dlaně mrazivé
srdce své navléknu
***

kapla's kapka
na žárovku
mé rty oslepila
milé řasu v oku
málem jsi roztřepila
***

žízeň není dobrý pán
osamělý holub
políbíl tvůj tulipán
a moje noviny
odlítly
na zahradní lavičku
***

úplněk měsíce
osamělý jek racek
neochotný společník
ozářen
mimo mlhu světel
nespočtem hvězd
které nevidí
***

k tvé siluetě pod lucernou
marně se ženu nocí černou
brzo už rozední se
a zmlkne moje píseň
***

skrytý jak malý krab
v lasturním domečku
mám prsty čtecí
všechny kouty
i první jarní narcis
tisknu do deníku
kde

západ slunce slábne
a stíny štítů hor
lehají do pampové trávy
*** 

Hladové oči
(27.07.2004, 20:23:00)

miniaturky potvůrky,
vylezly ze své komůrky !
.
.
hladové potkáme
dvě oči z kamene
kocour je
potkany
zpod kamen vyžene
***

v hladině adrenalínu
dnem propadlý
slova zrcadlím
už dva dny
tvé oči nevadly
***

nemluvně v tobě
zachvěje se
malinko tělem pomrví
proč ?
jenom matka víš..

hluboko pod špilberkem
v horoucím objetí
dvě slunce na plotě
září jak pleš
když odejdeš
odsoudíš mne
samotě
***

svítí krátce
žhnoucí svíce
sebou - voskem
zahltí se
voskovice
***
Větrem tmu proháníš
(27.07.2004, 20:17:00)

proč jsem jiný ? copak to nevíš ?
ty jsi mne pozměnila, naruby převrátila
a s podivem na mne hledíš !
větrem tmu proháníš
úsvity rána čekáš
a tvůj práh nirvány
je věčnost
pro člověka

moje tvář
můžu ti poslat fotografii
abys viděla
co nejsem
můžu ti popsat ruku na šíji
abys četla
co já si myslím
můžu ti poslat flakónek vůně
abys cítila
jak voníš u mne
můžu ti namalovat obrázek
abys mi položila
spousty otázek
ale já nevím nic o svojí tváři
tvým pohledem
bude zářit
a taky o mně nejsou žádná data
pro tebe nebude
to ztráta
moje tvář
to jsi ty
já vidím jenom tebe

a tvé básně vidím
dotýkám se těch břehů
labutím
propůjčuješ něhu
ozvěny duše
do sporých skladeb dáváš
i něhu a zralost
i moudrost a krásu
z těch veršů
na mne máváš
ruce máš jako práce
jsi milovaná
moje inspirace


Láska mě oslepila
(27.07.2004, 20:15:00)

nádherná to slepota,
poddávám se, muč mne, líbej,
buď můj despota !

láska mě oslepila
nevidím žádné tváře
oslepni také moje milá
a nepročítej snáře

není bez nebezpečí
do srdce vpustit cit
to není jen kus řeči
s cizím se pobavit

v srdci jsme všichni dítě
hru nehráme, hrou žijem
tvá krása okouzlí tě
tvé dlaně spí jen...

noc po noci
kradu ti siluetu
nalezá u mé lásky
tichou pietu
***

nevinné
slzy morany
skanou do dvorany
básníkům
tančícím na víně
***

do tvé zahrady
jsem svěžím vánkem
nájemné splácím ti
kočičím spánkem
***

odfoukni pavučiny
z mé staré zásuvky
milostných psaní
je bez dna
bez vsuvky
jen z tvojich dlaní
***

odmítá země
gravitaci
již první
do kosmu
spadli ptáci
***

vráskavé sucho
v němž
řeka tváře mění
vlny její
se chvějí
v zrcadlení
***

řeč už se zasekává
když ke spánku
si líhá tráva
malinko zabolí
laní srdíčko
nelíhej hošánku
nezaspím
polib mě travičko...
***

v svitu měsíčním
boky pohupuješ
bójko hraniční
svobodu prolamuješ
hudbou lůna
napjatá jako struna
***

pod starou suchou lípou
pod mladým javorem
sýkorkám štěstí sypou
tvé ruce na dvoře

dnes jsi mne odloudila
tvým veršům na netu
své lože labuť bílá
vysní vám v appletu
***

nikdy se nedovíme
že k místům zabloudíme
kde nevedou už žádné cesty
jenom dvě dlaně
do sebe
se vměstí

snad rozběhnou se cesty
na rozcestích
snad ne
na trasách toužíme se svézti
jež nejsou pouze zrádným
štěstím...
***

tož zpívej vranko zpívej
populární ptáku
jenom
slez z té šíny
neboť
zajedou tě kola vlaku....
***

nebuďte smutná
slečno
ledový vítr nejvíce
snášejí hrdé orlice

hééj orlí dámo
výšky světa
co v nich létáš
prudké vichry z rána
škodí křídlům
vykřikuje vrána
ke kolu na poli
provazem
přivázaná !
***

na cestách sebe hledání
je něco
navždy k nemání
je to čas
hlasité zvony
z nádherných dálek
nám zvoní
na konci silnice
kráčíme po ní
***